Přihlášení

16 – 18 let: Práce s informacemi a kritické myšlení

Představ si, že narazíš na článek s překvapující informací, která je v rozporu s tím, co jsi dosud považoval za pravdu. Jak reaguješ? Začnu hledat další zdroje, abych si ověřil, co je pravda.
Povím o tom kamarádům a zeptám se na jejich názor.
Pokud to zní přesvědčivě, přijmu to jako novou pravdu.
Zamyslím se, ale nechám to být, protože i tak nemám dost času všechno zkoumat.
Cítím nejistotu, ale věřím, že pravda se ukáže časem.

Jsem v diskusi s někým, kdo má úplně opačný názor než já. Jak postupuji? Pokusu se pochopit jeho argumenty a zjistit, zda nejsou alespoň částečně správné.
Snažím se ho přesvědčit o svém stanovisku, protože věřím, že mám pravdu.
Nechám ho mluvit, ale uvnitř si myslím, že se mýlí.
Rychle ukončím téma, abych se vyhnul konfliktu.
Využiji jeho názory na to, abych si lépe formuloval vlastní.

Na sociálních sítích se objeví virální video s kontroverzním obsahem. Jak se zachováš? Nejprve si ověřím, odkud to pochází, a zda je to pravdivé.
Pokud se mi to líbí, sdílím to, aby o tom věděli i ostatní.
Zpochybním to a napíšu kritický komentář.
Nepotřebuji to řešit, ignoruji to.
Zeptám se někoho, komu důvěřuji, co si o tom myslí.

Při studiu nového konceptu si všimneš, že zdroj, ze kterého čerpáš, není úplně spolehlivý. Co uděláš? Začnu hledat další zdroje, které mohou být důvěryhodnější.
Pokud se mi informace zdá logická, nebudu ji zpochybňovat.
Dám si ji bokem a možná se k ní vrátím později.
Pokúsím se ji porovnat s tím, co už vím.
Diskutuji o tom s někým, kdo má v této oblasti zkušenosti.

Učitel nebo rodič ti řekne něco, co se ti zdá nesprávné nebo zastaralé. Jak reaguješ? Opýtám se, proč si to myslí, a snažím se pochopit jeho pohled.
Nechám to tak, stejně se s ním nemá smysl hádat.
Řeknu svůj názor a pokusím se ho podložit fakty.
V duchu si pomyslím svoje, ale nahlas to nekomentuju.
Zkusím se na to podívat z různých úhlů a možná si o tom zjistím více.

Na internetu narazíš na článek s titulkem „Šokující odhalení! Toto ti nikdo neřekl!“. Co uděláš? Nejprve se podívám na zdroj, abych zjistil, zda je důvěryhodný.
Kliknu na článek, protože mě zajímá, o co jde.
Nepodléhám senzacím, ignoruji to.
Podívám se na komentáře, abych viděl, co si o tom myslí ostatní.
Uložím si to a později se k tomu vrátím, až budu mít více času.

Diskutuješ s někým o tématu, ve kterém si nejistý. Jak se zachováš? Otevřeně přiznám, že v tom nemám jasno, a pokusím se získat více informací.
Pokúsím se mluvit sebevědomě, abych nepůsobil nejistě.
Raději mlčím a poslouchám, abych se vyhnul chybám.
Zeptám se druhého na jeho zdroje, abych věděl, zda mu mohu věřit.
Změním téma na něco, v čem se cítím jistější.

Ve škole vám zadali projekt, kde musíte sami získat informace. Jaký bude váš přístup? Vyhledám více zdrojů a porovnám je, abych měl co nejpřesnější informace.
Použiji první zdroje, které najdu, abych to měl rychle hotové.
Poradím se s někým, kdo se v tom vyzná, abych nemusel hledat všechno sám.
Pokud to zkusím vyřešit intuitivně, i když možná nebudu mít všechno podložené.
Dohodnu se se spolužáky, že si informace rozdělíme a pak si je vyměníme.

Máš vytvořit prezentaci na téma, které sám dobře neznáš. Jak se k tomu postavíš? Důkladně si prostuduji téma a připravím si poznámky.
Pokusu se to udělat tak, aby to vypadalo dobře, i když v tom nejsem úplně doma.
Vyhledám někoho, kdo mi s tím pomůže.
Zaměřím se na klíčové body a ostatní si domyslím během prezentace.
Dám do prezentace spoustu obrázků a stručné informace, aby to nebylo příliš náročné.

Jak přistupuješ k informacím, které jsou komplikované nebo těžko pochopitelné? Snažím se je rozdělit na menší části a pochopit postupně.
Pokud mi to přijde příliš náročné, nechám to tak.
Hledám jednodušší vysvětlení nebo videa, která mi to objasní.
Opýtám se někoho, kdo to už pochopil, aby mi to vysvětlil.
Pokouším se to pochopit vlastní logikou, i když si nebudu jistý, jestli je to správně.