Přihlášení

16 – 18 let: Odpovědnost a etické rozhodování

Představ si, že najdeš peněženku na ulici. Co uděláš jako první? Prolistuji obsah a pokusím se najít kontakt na majitele.
Odevzdám ji na nejbližší policii nebo v informačním centru.
Zvážím, jestli si něco vezmu, a pak ji nechám tam, kde jsem ji našel.
Vezmu si peníze, zbytek vyhodím.
Nechám ji tak, není to má starost.

Ve škole jsi náhodou zjistil, že spolužák podvádí u testu a díky tomu má lepší známku než ty. Jak reaguješ? Ignoruji to, jeho věc.
Povím mu, že to není fér a měl by se zamyslet.
Nahlásím to učiteli, protože pravidla by měla platit pro všechny.
Příště se možná také pokusím podvádět, když to prošlo jemu.
Porozprávám se se spolužákem a pokusím se zjistit, proč to udělal.

Přítel tě požádá, abys za něj lhal jeho rodičům. Jak reaguješ? Záleží na situaci, pokud je to něco malého, možná pomohu.
Povím mu, že lež není řešení, a poradím mu, jak se postavit k problému.
Bez váhání odmítnu, ať si své věci řeší sám.
Pokud to je vážné, asi bych nemohl lhát, ale možná pomohu jinak.
Souhlasím, vždyť o nic nejde, přátelé si pomáhají.

V supermarketu si všimneš, že někdo nenápadně ukradl zboží. Jak se zachováš? Odejdou, neřeším věci, které se mě netýkají.
Dám to vědět zaměstnancům obchodu.
Pokusím se zloděje konfrontovat sám.
Pozoruji situaci a rozhodnu se podle okolností.
Tajně mu závidím odvahu a přemýšlím, jestli bych to zkusil také.

Na sociálních sítích vidíš, že někdo šíří nepravdivé informace o tvém známém. Co uděláš? Napíšu mu soukromě, aby věděl, co se děje.
Pokúsím se v komentářích upozornit na nepravdivost tvrzení.
Zapojím se do diskuse a podpořím svého známého.
Ignoruji to, internet je plný lží.
Záleží mi na něm, ale nechci se do toho plést.

Při nevinné hře se ve skupině začnou posmívat jednomu z kamarádů. Jak se zachováš? Snažím se otočit situaci na humor, aby to nebylo tak nepříjemné.
Otevírám téma respektu a snažím se uklidnit situaci.
Pokud je to příliš kruté, raději se vzdálím.
Zapojím se, nechci být ten, kdo pokazí zábavu.
Řeknu kamarádovi, že pokud se cítí špatně, jsem tu pro něj.

Jsi ve skupině lidí, kteří začnou mluvit o podvádění v práci nebo při zkouškách. Jak reaguješ? Optám se, proč si myslí, že je to v pořádku.
Připomínám, že existují i čestné cesty k úspěchu.
Poslouchám, ale nevyjadřuji se.
Přidám se k jejich názoru, protože nechci vypadat jinak.
Dám jim příklad, jak se to dá dosáhnout poctivě.

Dostaneš se do situace, kde bys mohl získat výhodu nečestným způsobem, bez rizika odhalení. Co uděláš? Beru, když se to dá, proč ne?
Cítím se nejistě, ale váhám.
Nepoužiju to, není to správné.
Raději ani nepřemýšlím nad možností podvodu.
Záleží, co by to znamenalo pro moji budoucnost.

Kamarád udělal něco špatného a někdo jiný je za to neprávem obviněn. Jak reaguješ? Pokud jde o maličkost, raději mlčím.
Řeknu mu, aby se přiznal, ale nebudu ho nutit.
Podporím ho, aby se omluvil a napravil to.
Záleží na tom, jaké jsou následky.
Hledám způsob, jak pomoci nevinnému bez přímé konfrontace.

Dostaneš příležitost pomoci někomu, ale znamenalo by to, že ztratíš vlastní výhodu. Co uděláš? Pomohu, pokud je to pro někoho opravdu důležité.
Zvážím, zda to má dlouhodobý význam.
Možná najdu jiné řešení, kde oba něco získáme.
Ať si každý řeší své problémy.
Pomohu jen tehdy, pokud to neovlivní moji budoucnost.