Přihlášení

Sebedůvěra a asertivita

Představ si, že jsi ve skupině, kde se rozhoduje o důležitém věci. Jak reaguješ, pokud máš jiný názor než většina? Otevřeně řeknu svůj názor a argumentuji, i když jsem jediný, kdo to myslí.
Snažím se nejdříve pochopit ostatní a teprve potom nabízím svůj pohled.
Raději si to nechám pro sebe, abych se vyhnul konfliktu.
Pokusu se vést diskuzi tak, aby každý mohl vyjádřit svůj názor bez tlaku.
Zůstanu tiše, ale pokud někdo jiný řekne to, co si myslím, podpořím ho.

Jak se cítíš, když tě někdo kritizuje před ostatními? Pokojně si vyslechnu kritiku a zvážím, zda je oprávněná.
Bráním se, vysvětluji svůj postoj a ukazuji druhý pohled.
Mrzí mě to, ale nepřiznám to, spíše se uzavřu do sebe.
Bere mě to osobně, cítím se nejistě a raději se vyhýbám podobným situacím.
Vnímám to jako šanci zlepšit se, pokud kritika dává smysl.

Když někoho požádáš o pomoc a on odmítne, co uděláš? Pochopím, že má své důvody, a zkusím to vyřešit jinak.
Povím si, že se to nedá nic dělat, a raději se nespoléhám na jiné.
Zkusím najít způsob, jak ho přesvědčit, že by mi mohl pomoci.
Zamyslím se, jestli jsem ho nepožádal nevhodným způsobem, a zkouším jiný přístup.
Cítím se odmítnutý a váhám, jestli vůbec ještě někdy někoho požádám o pomoc.

Jak reaguješ, když se v kolektivu mluví o něčem, s čím nesouhlasíš? Řeknu svůj názor a dám prostor k diskusi.
Zvážím, zda to stojí za to, a ozvu se jen, pokud je to opravdu důležité.
Raději se nevyjadřuji, abych si nezpůsobil problémy.
Zkusím otázkami vést skupinu k jinému úhlu pohledu.
Počkám na vhodnou chvíli a pak vyjádřím svůj názor individuálně.

Jak bys reagoval, kdybys měl vystoupit před velkým publikem? Těším se na příležitost, je to výzva, kterou chci zvládnout.
Jsem nervózní, ale vím, že to zvládnu, pokud se dobře připravím.
Obávám se toho, ale pokud musím, nějak to vydržím.
Cítím úzkost a hledám způsob, jak se tomu vyhnout.
Dám si záležet, abych byl co nejlépe připravený, aby mě nic nepřekvapilo.

Představ si, že jsi v nové skupině lidí. Jak se chováš? Snažím se rychle zapojit do rozhovorů a být přirozený.
Nejprve pozoruji, jaká je dynamika, a postupně se přidávám.
Čekám, až mě někdo osloví, a až potom se začnu více angažovat.
Držím se vzadu, protože nevím, jak mě přijmou.
Hledám někoho, kdo mi je sympatický, a s ním začnu mluvit.

Co uděláš, když ti někdo skáče do řeči a nedává ti prostor domluvit? Klidně ho zastavím a připomenu mu, že jsem ještě neskončil.
Počkám, jestli si to uvědomí sám, pokud ne, tak se ozvu později.
Nechám ho mluvit a vzdám se svého prostoru.
Snažím se najít chvilku, kdy mohu pokračovat bez tlaku.
Začnu mluvit důrazněji, aby pochopil, že jsem neskončil.

Jak reaguješ, když musíš vyjádřit nesouhlas s někým, koho si vážíš? Povím svůj názor upřímně, ale s respektem.
Zkusím nejprve porozumět jeho pohledu a až potom vyjádřím nesouhlas.
Mám problém říct ne, raději jen jemně naznačím svůj nesouhlas.
Obávám se reakce, a tak hledám způsob, jak se diskusi vyhnout.
Snažím se poukázat na jinou perspektivu, aniž bych byl příliš konfrontační.

Jak bys reagoval, kdybys viděl, že někdo nepřiměřeně kritizuje tvého přítele? Zastal bych se ho a vyjádřil nesouhlas.
Snažil bych se situaci uklidnit a nabídnout jiný pohled.
Nejprve bych zhodnotil situaci a rozhodl se, zda je vhodné zasáhnout.
Nezasahoval bych přímo, ale později bych podpořil přítele osobně.
Cítil bych se nepříjemně, ale nevěděl bych, jak se správně zachovat.

Jak se cítíš, když musíš požádat o něco, na čem ti velmi záleží? Nemám s tím problém, umím si obhájit, proč to potřebuji.
Cítím mírnou nervozitu, ale dokážu to udělat.
Zvažuji všechny možné reakce druhé strany, což mě trochu brzdi.
Cítím nejistotu, bojím se, že budu odmítnut.
Radši si to zařídím sám, abych se nemusel vystavovat riziku odmítnutí.