Přihlášení

Úroveň empatie

Představ si, že tvůj blízký přítel prožívá těžké období, ale neříká o tom otevřeně. Jak zareaguješ? Pokusím se ho nenápadně přivést k rozhovoru, aby se mohl svěřit.
Zůstanu u něj a budu mu dávat najevo, že jsem tu, když bude připravený mluvit.
Navrhnu mu nějakou aktivitu, aby se rozptýlil a přišel na jiné myšlenky.
Nechám to na něm, ať si vyřeší věci po svém, a nebudu do toho zasahovat.
Opýtám se jeho známých, jestli nevědí, co se děje, abych lépe pochopil situaci.

Ve škole nebo v práci si všimneš, že někdo je často osamělý a neinteraguje s ostatními. Co uděláš? Pokusím se s ním navázat kontakt a pozvat ho na rozhovor.
Zamyslím se nad důvodem jeho izolace, ale nebudu ho silou vtahovat do společnosti.
Zeptám se na něj ostatních lidí, abych zjistil, zda je to jeho přirozené chování.
Nezasahuji, každý si vybírá, s kým chce trávit čas.
Povzbudím někoho, kdo ho zná, aby ho pozval mezi nás.

Při konfliktu mezi dvěma blízkými osobami cítíš napětí. Jak se zachováš? Pokouším se zprostředkovat rozhovor, aby si vyjasnili situaci.
Počkám, až se situace uklidní, a pak se jich zeptám, jak se cítí.
Ustoupím a nechám je, aby si to vyřešili mezi sebou.
Vyhledám jednoho z nich a nabídnu mu podporu, pokud ji potřebuje.
Zhodnotím situaci a rozhodnu se, zda má smysl se do toho zapojit.

Ve skupině přátel se někdo stane terčem posměchu. Jak reaguješ? Okamžitě se ho zastanu a dám ostatním najevo, že to není v pořádku.
Nenápadně přesměruji téma na něco neutrálního, abych zmírnil situaci.
Počkám, jestli se dotyčný obhájí sám, a zasáhnu, pokud bude potřebovat pomoc.
Po rozhovoru se s ním setkám a ujistím se, že je v pořádku.
Nechám to tak, každý si musí umět poradit sám.

Ve skupinové diskusi někdo tiše sedí a nevyjadřuje se. Jak se k tomu postavíš? Zeptám se ho na jeho názor, aby měl prostor se vyjádřit.
Povzbudím ho nenápadně, například očním kontaktem nebo úsměvem.
Nechám to na něho, pokud chce mluvit, udělá to sám.
Po skončení diskuse se ho zeptám, co si o tom myslí.
Zkusím se s ním v soukromí promluvit, aby se cítil komfortněji.

Při rozhovoru s někým si všimneš, že působí nešťastně, i když tvrdí, že je v pořádku. Co uděláš? Zeptám se ho ještě jednou jemným způsobem, zda je skutečně v pořádku.
Nabídnu mu podporu a dám mu vědět, že jsem tu, pokud bude chtít mluvit.
Nechám to tak, každý má právo skrývat své pocity.
Odvedu řeč na něco pozitivního, abych mu zlepšil náladu.
Po chvilce se ho zeptám nepřímo, jak se v poslední době cítí.

Pokud vidíš, že někdo má problém s pochopením něčeho, ale stydí se zeptat, jak mu pomůžeš? Optejte se, zda mohu nějak pomoci, aby se necítil trapně.
Pokouším se vysvětlit danou věc tak, aby ji pochopil přirozeně.
Nenápadně mu nabídnu pomoc až po diskusi.
Nechám ho, ať si poradí sám, pokud nechce požádat o pomoc.
Počkám na příležitost, až budeme sami, a zeptám se ho, jestli mu něco není jasné.

Někdo se ti svěřuje se svými obavami, ale ty nevíš, jak reagovat. Co uděláš? Vypočítám ho a dám mu najevo, že jeho pocity jsou důležité.
Zeptám se, jestli mohu něco udělat, abych mu pomohl.
Zkusím situaci zlehčit, aby se cítil lépe.
Dám mu praktické rady, jak se s tím vyrovnat.
Nechám ho vyprávět a budu ho podporovat bez hodnocení.

Kamarád ti řekne něco důležitého, ale ty s tím nesouhlasíš. Jak odpovíš? Vyjádřím svůj názor, ale snažím se být citlivý a chápavý.
Nejprve se pokusím pochopit jeho pohled, až poté řeknu svůj názor.
Jednoduše řeknu, že nesouhlasím, bez velkého vysvětlování.
Povím mu svůj názor, ale s důrazem na to, že respektuji jeho pohled.
Vyhnu se přímé odpovědi, abych se vyhnul možnému konfliktu.

Vidíš, že někdo udělal chybu, která ho může dostat do problémů. Jak reaguješ? Zeptám se, jestli si to uvědomuje, a nabídnu mu řešení.
Dám mu jemně najevo, že si toho všiml, ale nechám na něm, co udělá.
Pokud se mě to netýká, nezasahuji.
Nenápadně mu pomůžu situaci napravit.
Počkám na vhodnou chvíli a upozorním ho na chybu diskrétně.