Přihlášení

Aktivní naslouchání

Představ si, že ti kamarád vypráví o svém problému, ale ty jsi unavený a máš vlastní starosti. Jak zareaguješ? Pokouším se soustředit a alespoň mu naznačím, že ho poslouchám.
Přiznám se, že jsem unavený a navrhuji, abychom si promluvili později.
Snažím se odpovídat, i když jen povrchně, abych nevypadal nezdvořile.
Zeptám se ho na více detailů, abych získal čas na soustředění.
Rychle změním téma na něco méně náročného.

Někdo ti říká důležitou informaci, ale mluví velmi rychle a nejasně. Jak na to reaguješ? Počkám, zda to pochopím z kontextu, a pokud ne, jen přikývnu.
Požádám ho, aby to zopakoval pomaleji nebo jinak.
Povím něco neurčitého, abych nezdržoval.
Snažím se zachytit klíčová slova a podle nich si domyslet zbytek.
Napodobním jeho rychlý styl vyprávění, abych ukázal, že mu rozumím.

Tvůj kamarád právě vyjadřuje své pocity, které jsou pro něj důležité. Jak na ně reaguješ? Pokud se pokusím najít podobnou zkušenost, řeknu mu o ní.
Dám mu najevo, že ho chápu, i když se s tím neztotožňuji.
Navrhnu řešení, jak by mohl situaci zvládnout lépe.
Zeptám se ho, co konkrétně by ode mne teď potřeboval.
Udržuji oční kontakt a přikyvuji, aby viděl, že jsem s ním.

Ve skupinové diskusi se někdo cítí přehlížený a není mu dán prostor mluvit. Co uděláš? Upozorním ostatní, že bychom mu mohli dát slovo.
Počkám, jestli se ozve sám, a pokud ne, neřeším to.
Sám začnu mluvit něco podobného, abych nasměroval pozornost na toto téma.
Později se ho soukromě zeptám, co si o tom myslí.
Povzbudím ho neverbálním signálem (např. pohledem), aby se zapojil.

Během rozhovoru s někým si uvědomíš, že tě více zaměstnává přemýšlení nad svou odpovědí než to, co říká druhá osoba. Jak se k tomu postavíš? Pokud se vědomě pokusím zastavit a soustředit se na jeho slova.
Nechám konverzaci plynout, ale budu se snažit vypadat soustředěně.
Počkám na chvíli ticha a potom si řeknu o zopakování posledního bodu.
Začnu klást otázky, abych se lépe naladil na rozhovor.
Pokračuji ve svém vnitřním monologu, ale snažím se odpovídat přiměřeně.

Když s někým mluvíš, jaký způsob vyjadřování druhého člověka tě nejvíce rozruší? Když se stále odklání od tématu a nesoustředí se na podstatné.
Když moc dlouho mluví bez přestávky.
Když mluví potichu a musím se ho ptát, co řekl.
Když má agresivní nebo příliš sebevědomý tón.
Když se neustále snaží vtipkovat a bere věci na lehkou váhu.

Kamarád se ti svěřil s něčím, co je pro něj velmi důležité, ale ty s tím nesouhlasíš. Jak na to zareaguješ? Pokusím se pochopit jeho pohled, i když se mi to nezdá správné.
Povím mu svůj názor, ale tak, abych ho neurazil.
Soustředím se na jeho pocity, ne na to, jestli s ním souhlasím.
Zkusím ho přesvědčit, že můj názor je lepší.
Změním téma, abych se vyhnul možnému hádce.

Když někomu vyprávíš něco důležitého, co očekáváš, že druhá osoba udělá? Bude udržovat oční kontakt a dá mi najevo, že poslouchá.
Bude aktivně reagovat a pokládat otázky.
Nebude mě přerušovat a nechá mě říct všechno.
Bude se snažit porozumět a hned nebude hodnotit.
Bude se snažit hledat řešení na to, co mu říkám.

Jak reaguješ, když někdo zkreslí nebo nesprávně pochopí to, co jsi řekl? Opravil bych ho v klidu a vysvětlil to lépe.
Jen bych přikývnul, pokud by to nebylo velmi důležité.
Zkusil bych se zeptat, jak k tomu závěru dospěl.
Nechal bych to tak a pokračoval bych v rozhovoru.
Pokoušel bych se říct to jinými slovy, aby to bylo jasnější.

Jak poznáš, že někdo opravdu aktivně poslouchá to, co říkáš? Udržuje oční kontakt a přikyvuje.
Občas zopakuje alebo shrne to, co jsem řekl.
Kladení otázek k tomu, co říkám.
Jeho reakce jsou upřímné a souvisejí s tématem.
Věnuje mi plnou pozornost a neodbíhá myšlenkami jinam.