Přihlášení

Neverbální komunikace

Představ si, že se bavíš s někým novým a všimneš si, že během rozhovoru často odvrací zrak. Jak na to reaguješ? Začnu vypravovat plynuleji a snažím se udržet jeho pozornost.
Začnu také odvracet zrak, abych napodobil jeho chování.
Zastavím se a zeptám se, jestli je všechno v pořádku.
Vůbec si toho nevšímám a pokračuji v rozhovoru.
Cítím se nejistý a začnu přemýšlet, jestli jsem něco neřekl špatně.

Jak reaguješ, když ti někdo při rozhovoru stojí velmi blízko a narušuje tvou osobní zónu? Ustoupím o krok zpět, abych si vytvořil prostor.
Zůstanu stát, ale cítím se nepříjemně.
Využiji dotyk, například poklepání na rameno, abych jemně naznačil hranice.
Začnu se více soustředit na neverbální signály té osoby, abych pochopil její úmysly.
Pohotově změním téma nebo situaci, abych se z toho dostal.

Během diskuse někdo náhle zkříží ruce a nakloní se dozadu. Co si o tom myslíš? Může to znamenat obranný postoj nebo nesouhlas.
Možná mu je jen zima, nebo je unavený.
Nechci dělat unáhlené závěry, ale raději sleduji jeho další signály.
Změním téma, protože možná jsem řekl něco nevhodného.
Budu pokračovat v vyprávění jako dosud, aniž bych to řešil.

Když někdo během rozhovoru neustále kontroluje telefon, co si o tom myslíš? Nemá o mě zájem, nudím ho.
Možná čeká důležitou zprávu nebo hovor.
Je to neslušné, ale raději to nekomentuju.
Počkám, jestli si telefon odloží sám, a pokud ne, udělám to samé.
Zeptám se ho přímo, jestli ho něco ruší, nebo jestli je vše v pořádku.

Jak bys popsal neverbální komunikaci člověka, který se při rozhovoru často dotýká obličeje nebo krku? Může být nervózní nebo nejistý.
Možná ho něco svědí nebo ho bolí krk.
Zvyknu si to nevšímat, abych se nenechal ovlivnit.
Sleduji i jiné signály, abych pochopil jeho skutečné emoce.
Zkusím ho uklidnit tím, že projevím více porozumění v rozhovoru.

Když někdo při mluvení používá velmi výrazné gestikulace, jaký dojem to na tebe dělá? Zdá se mi, že je velmi nadšený a zapálený pro téma.
Může to být přehnané a rušivé.
Všímám si, zda jeho gesta souvisejí s obsahem jeho slov.
Mám tendenci napodobit jeho energii a přizpůsobit se.
Soustředím se víc na to, co říká, než na jeho gestikulaci.

Jak reaguješ, když někdo při rozhovoru udržuje velmi dlouhý oční kontakt? Cítím se nepříjemně a raději odvrátím pohled.
Oplatím mu oční kontakt, ale snažím se ho udržet přirozený.
Vnímám to jako znak sebedůvěry a soustředění.
Přemýšlím, jestli mě zkouší, nebo jestli má nějaké skryté úmysly.
Záleží na situaci – někdy se mi to líbí, jindy to může být divné.

Když někdo mluví velmi tiše a sotva ho slyšíš, co uděláš? Nakloním se blíž, abych ho lépe slyšel.
Požádám ho, aby mluvil hlasitěji.
Přizpůsobím se jeho tempu a také začnu mluvit jemněji.
Pozoruji, jestli to souvisí s jeho nejistotou, nebo jen se zvyklostí.
Nechám to tak, možná má důvod mluvit potichu.

Co si myslíš o člověku, který se při smíchu často dotýká lidí kolem sebe? Je společenský a otevřený fyzickému kontaktu.
Může to být způsob, jak si získat pozornost.
Snažím se zjistit, jestli to dělá přirozeně, nebo vědomě.
Pokud mi to nevyhovuje, dám mu jemně najevo, že preferuji odstup.
Vnímám to jako projev jeho přátelskosti a napojení na druhé.

Jak reaguješ, když jsi v místnosti plné lidí a všimneš si někoho, kdo stojí osamoceně? Přistoupím k němu a začnu rozhovor.
Sleduji, jestli se někdo jiný chopí iniciativy.
Možná je rád sám, tak ho nechám na pokoji.
Pokúsím se ho do rozhovoru nenápadně zapojit přes skupinu.
Cítím trochu rozpaky a nejsem si jistý, co by bylo nejlepší udělat.