Přihlášení

Typ rodiče

Představ si, že tvé dítě udělá velkou chybu a přizná se ti. Jak reaguješ? Pokusím se ho pochopit a spolu najdeme řešení.
Nejdříve ho pokárám, ale potom mu vysvětlím, jak se z toho poučit.
Pocítím hněv, ale později si uvědomím, že je to příležitost k výchově.
Stanovím jasné důsledky, aby pochopilo, že chyby mají následky.
Raději to ignoruji, abych předešel konfliktu.

Tvoje dítě ti řekne, že chce zkusit něco úplně nového a nečekaného. Jak reaguješ? Podporím ho a pomohu mu promyslet všechny možnosti.
Dám mu svobodu, ale upozorním ho na možná rizika.
Budu se ptát, proč ho to láká, a snažit se pochopit jeho motivaci.
Nejprve budu skeptický, ale dám mu prostor dokázat, že to myslí vážně.
Zkusím ho přesvědčit, že je lepší držet se osvědčených cest.

Jaký přístup máš k pravidlům a disciplíně v rodině? Pravidla jsou důležitá, ale vždy si je můžeme společně přizpůsobit.
Dodržování pravidel je klíčové, ale vždy jsem ochoten vyslechnout argumenty.
Raději se spoléhám na důvěru a otevřenou komunikaci než na přísná pravidla.
Disciplína je základ, bez ní by v rodině vládnul chaos.
Pravidla jsou fajn, ale nejsem v jejich prosazování důsledný.

Představ si, že tvé dítě se dostane do konfliktu s učitelem. Jak bys to řešil? Nejprve si vyslechnu obě strany a teprve potom udělám závěr.
Podpořím své dítě, ale vysvětlím mu také pohled učitele.
Povím mu, že si musí vědět poradit sám, ale jsem tu, pokud bude potřebovat pomoc.
Okamžitě si půjdu situaci vyřešit s učitelem osobně.
Nechám to tak, časem se to nějak vyřeší samo.

Jak bys reagoval, kdyby tvé dítě procházelo těžkým obdobím, ale nechtělo o tom mluvit? Budu při něm a dám mu čas, aby se mohlo otevřít, když bude připravené.
Najdu způsob, jak mu jemně ukázat, že jsem tu pro něj.
Pokouším se mu pomoci prostřednictvím společných aktivit a nepřímých rozhovorů.
Budu naléhat, aby se mi svěřil – přece jen jsem jeho rodič.
Nechám ho, ať si to vyřeší sám, vždyť každý si musí projít svými problémy.

Tvoje dítě ti řekne, že má naprosto odlišný názor než ty na důležitou životní otázku. Jak se zachováš? Budu se snažit pochopit jeho pohled a diskutovat bez nátlaku.
Podpořím ho v tom, aby si vytvořil vlastní názory, i když s nimi nesouhlasím.
Pokouším se mu ukázat svůj pohled, ale nebudu ho do ničeho nutit.
Budu se snažit ho přesvědčit, že můj pohled je správný.
Budu zklamaný, ale nebudu to řešit, každý si nakonec najde svou cestu.

Jaké prostředí se snažíš vytvořit doma? Otevřené a podporující, kde každý může být sám sebou.
Harmonické, kde se všichni respektují a mají jasné hranice.
Uvolněné, kde je hodně svobody a co nejméně napětí.
Strukturované, kde každý ví, co se od něj očekává.
Přizpůsobivé, aby se každý cítil komfortně podle svých potřeb.

Tvoje dítě přijde domů s velkým úspěchem. Jak reaguješ? Upřímně se na to těším a oslavíme to spolu.
Povím mu, že jsem na něj hrdý a zeptám se, co ho motivovalo.
Podpořím ho, ale připomenu, že důležité je nezaspnout na vavřínech.
Budu ho chválit, ale nepřeháním to, aby si zachoval pokoru.
Nechám to tak, úspěchy patří k životu a netřeba je přeceňovat.

Jak řešíš konflikty v rodině? Diskuzí, kde si každý může říct svůj názor.
Hledám kompromis, aby byl každý aspoň trochu spokojený.
Dávám prostor k vychladnutí a řešíme to později.
Mám sklon k rozhodnutím z pozice autority.
Raději se snažím konfliktům vyhnout, než je řešit.

Jaký typ rodiče bys chtěl být? Podporující a chápavý, aby se dítě cítilo bezpečně.
Motivující, aby mělo odvahu zkoušet nové věci.
Otevřený, aby se se mnou mohl podělit o všechno.
Přísný, ale spravedlivý, aby mělo pevné hranice.
Flexibilní, abych se mohl přizpůsobit jeho potřebám.