Přihlášení

Emocionální dostupnost

Když někdo blízký prožívá těžké chvíle, jak na to přirozeně reaguješ? Snažím se je rozveselit a odvést pozornost od problému.
Nabídnu jim praktické řešení, aby se mohli posunout dál.
Jen poslouchám a snažím se pochopit jejich pocity.
Někdy nevím, co říct, a cítím se bezmocně.
Vyhýbám se situaci, pokud mám pocit, že na mě přenášejí své emoce.

Představ si, že ti blízký člověk říká o svých obavách, které vnímá jako velké, ale tobě se zdají malé. Co uděláš? Povím mu, že to není až tak vážné, a povzbudím ho, aby se přes to přenesl.
Snažím se pochopit, proč to pro něj tak moc znamená.
Nabídnu mu jinou perspektivu, která by mu mohla pomoci vidět věci jasněji.
Mohu se cítit frustrován, ale snažím se to neskrývat.
Nesoustředím se na obsah, ale na jeho emocionální stav a jak ho mohu podpořit.

Když se cítíš emocionálně přetížený/á, jak to ovlivňuje tvou komunikaci s blízkými? Stáhnu se do sebe a přestanu odpovídat na zprávy.
Mluvím o tom, ale jen s někým, komu opravdu důvěřuji.
Vyjadřuji to přes humor nebo ironii.
Snažím se chovat normálně, ale uvnitř se cítím vzdáleně.
Hledám fyzický kontakt nebo blízkost, abych se cítil/a bezpečně.

Pokud blízká osoba zareaguje na tvé pocity jinak, než jsi očekával/a, co nejčastěji uděláš? Urazím se a na chvíli se odtáhnu.
Zkusím jim vysvětlit, proč jsem očekával/a jinou reakci.
Začnu analyzovat, zda jsem své pocity nevyjádřil/a nesprávně.
Nechám to tak a přesvědčím se, že na tom nezáleží.
Povím si, že možná reagují jinak, než vědí, a beru to s nadhledem.

Jak bys popsal/a své hranice v emocionálních vztazích? Mám je, ale často je ohýbám, abych udržel/a harmonii.
Jsou pevné a mohu jasně říct, co je pro mě přijatelné a co ne.
Někdy nevím, kde přesně jsou, a zjišťuji to až v konkrétních situacích.
Snažím se být vždy k dispozici pro druhé, i když mě to unavuje.
Ne vždy si uvědomím, že je někdo překračuje, až dokud se necítím špatně.

Jaký je tvůj první impuls, když vidíš, že se někdo blízký uzavírá do sebe? Snažím se ho rozveselit a přinést lehkost do situace.
Čekám, jestli mi sám řekne, co se děje, a dám mu prostor.
Začnu si všímat detaily a přemýšlet, co ho asi trápí.
Pocítím obavu, jestli jsem mu náhodou neublížil/a já.
Dávám mu prostor, ale zároveň mu dávám najevo, že jsem tu, pokud potřebuje.

Když cítíš potřebu emocionální podpory, jak ji nejčastěji hledáš? Přímo o ni požádám někoho, komu důvěřuji.
Čekám, jestli si někdo všimne, že ji potřebuji.
Hledám kontakt, ale neříkám to otevřeně.
Snažím se odvést pozornost jiným způsobem, například prací nebo koníčky.
Potlačuji to a říkám si, že si s tím musím poradit sám/sama.

Jaký typ komunikace ti nejvíce pomáhá cítit se emocionálně naplněný/á? Jednoduché a upřímné rozhovory bez zbytečného analyzování.
Hluboké diskuse, kde mohu vyjádřit všechny své myšlenky a pocity.
Fyzická blízkost a neverbální gesta, která vyjadřují péči.
Pozitivní a hravá komunikace, která mě potěší.
Když někdo dokáže být vedle mě tiše, ale cítit jeho přítomnost.

Když někoho zklamu nebo udělám chybu ve vztahu, co je moje přirozená reakce? Ihned se omluvím a pokusím se napravit situaci.
Hluboce to analyzuji a přemýšlím, co jsem mohl/a udělat jinak.
Nechám situaci chvíli odležet a potom se k ní vrátím.
Cítím se provinile a mám potřebu to nějak "odčinit".
Snažím se na to nemyslet a doufám, že se to časem vyřeší samo.

Pokud bys měl/a vybrat metaforu pro své emocionální vyjadřování, která by to byla? Otevřená kniha – moje emoce jsou viditelné pro každého.
Trezor – mám v sobě mnoho pocitů, ale jen málokdo k nim má přístup.
Zrcadlo – přizpůsobuji se emocionálnímu naladění ostatních.
Moře – někdy klidné, jindy rozbouřené, ale vždy hluboké.
Cesta – neustále se vyvíjím a učím se, jak vyjádřit to, co cítím.