Přihlášení

Osobní nastavení a schopnost smát se sám sobě

Představ si, že jsi se na veřejnosti potknul a spadl. Jak zareaguješ? Vstanu, s úsměvem si opráším kolena a žertovně se ukloním.
Rychle se podívám, jestli mě někdo viděl, a budu doufat, že ne.
Začnu se smát a možná řeknu něco jako: „Toto byl elegantní pád, že?“
Naštvaný budu obviňovat chodník, boty nebo něco jiného.
Zůstanu chvilku ležet, předstírajíc, že to byl umělecký performans.

Jak reaguješ, když někdo udělá nevinný vtip na tvůj účet? Smíchem ho ještě vylepším a přidám něco na sebe.
Usměji se, i když mi možná není úplně do smíchu.
Oplatím mu to vlastním vtipem, ale jemně a bez urážky.
Cítím se dotčený a raději se stáhnu do sebe.
Přemýšlím nad tím celý den a hledám skrytý význam.

Jaká by byla tvoje reakce, kdybys si až při pohledu do zrcadla uvědomil, že jsi celý den chodil s něčím směšným na tváři? Hlasitě bych se zasmál a udělal si z toho legraci.
Červenal bych se a rychle bych to opravil.
Zasmál bych se, ale hned bych se začal ptát, proč mi to nikdo neřekl.
Cítil bych se trapně a snažil bych se na to zapomenout.
Vznikla by konspirační teorie, že mě do toho někdo úmyslně dostal.

Jak se cítíš při sledování svých starých fotek z období dospívání? Směji se svým módním volbám a účesu.
Trochu se stydím, ale uznávám, že každý máme minulost.
Považuji se za trendsettera – byl jsem vždy o krok vpřed!
Raději bych je spálil, aby už nikdy neuviděly světlo světa.
Analyzuji každý detail a přemýšlím, co jsem mohl udělat jinak.

Když se bavíš s někým, kdo má úplně jiný pohled na svět, jak reaguješ? Hledám vtipnou stránku situace a snažím se ji odlehčit.
Poslouchám a snažím se pochopit jeho úhel pohledu.
Dělám si z jeho názoru srandu, ale s respektem.
Rychle měním téma, abych se vyhnul konfliktu.
Bere mě to osobně a dlouho nad tím přemýšlím.

Jak reaguješ, když se ti něco nepodaří podle plánu? Udělám si z toho srandu a řeknu si: „Aspoň mám dobrý příběh.“
Povzdechnu si, ale přijmu to jako součást života.
Nahněvám se, ale snažím se to rychle vyřešit.
Vyčítám si to ještě dlouho a vracím se k tomu v hlavě.
Vymýšlím, jak by se to dalo otočit v můj prospěch.

Jaký typ humoru tě nejvíce rozesměje? Sebaironický humor – když si lidé umějí utahovat sami ze sebe.
Situace, kde se nečekaně něco pokazí (ale nikdo se nezraní).
Suchý, sarkastický humor, kde je třeba trochu přemýšlet.
Klasické vtipy a slovní hříčky, které vždy pobaví.
Absurdita a bizarnosti, které nedávají smysl.

Jak reaguješ, když si z tebe někdo udělá legraci před skupinou lidí? Přidám se k vtipu a ještě ho rozvinu.
Usměji se, i když se možná cítím trochu nepříjemně.
Vrátit úder! Ale s humorem a bez zloby.
Začnu přemýšlet, jestli mě ta osoba nemá ráda.
Pokúsím se to ignorovat a přejít na jiné téma.

Jak bys definoval svou schopnost smát se na sobě? Skoro všechno, co dělám, se dá nějak zlehčit a brát s humorem.
Jsou věci, na kterých se mohu smát, ale někdy to nejde.
Občas se na sobě zasměju, ale mám také své hranice.
Raději si držím vážnější image, ale humor oceňuji.
Pokud se mi něco stane, v první chvíli se nesměju, ale později ano.

Představ si, že jsi se bavil s někým vážně a pak sis uvědomil, že jsi měl celou dobu rozepnutý zip na kalhotách. Co uděláš? Rozesměju se a řeknu něco jako: „No co, dneska mám nový styl!“
Nenápadně to napravím a budu doufat, že si toho nikdo nevšiml.
Zeptej se, proč mě nikdo neupozornil – vždyť jsme přátelé!
Začnu analyzovat, kdy se to stalo a kdo si toho mohl všimnout.
Tvářím se, že se nic nestalo, a doufám, že nikdo nic neřekne.