Přihlášení

Důvěřuješ více své intuici nebo faktům?

Představ si, že máš udělat důležité rozhodnutí, ale fakta jsou neúplná. Jak postupuješ? Spoléhám se na své vnitřní pocity, i když nevím přesně proč.
Zkoumám dostupné informace a hledám vzory, které by mi pomohly rozhodnout.
Hledám další data, bez nich se necítím komfortně rozhodnout.
Zeptám se někoho, kdo má více zkušeností a může mi pomoci.
Počkám, až se situace vyjasní – pokud něco není jasné, není třeba spěchat.

Jsi na pracovním pohovoru a dostaneš otázku, na kterou nevíš odpověď. Jak zareaguješ? Odpovím první, co mi přijde na mysl, a budu věřit, že to dává smysl.
Použiji logiku a pokusím se odvodit rozumnou odpověď.
Upřímně přiznám, že nevím, ale vysvětlím, jak bych k odpovědi přistoupil/a.
Pokouším se zjistit, co ode mě chtějí slyšet, a odpovím podle toho.
Vnímám atmosféru v místnosti a přizpůsobím svou odpověď momentální energii.

Která z následujících situací tě nejvíce vystihuje při řešení problémů? Vím, že něco není v pořádku, i když to nedokážu racionálně vysvětlit.
Potřebuji si zapsat plusy a mínusy, abych viděl/a jasný obraz.
Jdu podle svého pocitu, ale dodatečně si ověřuji, jestli mám pravdu.
Vždy se ptám na názory několika lidí, abych měl/a širší perspektivu.
Intuice mi často pomáhá, ale občas ji potlačuji, abych se držel/a faktů.

Máš před sebou dvě stejné pracovní nabídky – jedna se ti zdá „správná“, ale nemáš důvod proč. Druhá je logicky výhodnější. Kterou si vybereš? Tu, která mi dává dobrý pocit, i když si to nedokážu vysvětlit proč.
Tu, která má více benefitů a lepší podmínky.
Počkám pár dní, pokud se můj pocit nezmění, půjdu za ním.
Poradím se s někým, kdo mě dobře zná.
Pokouším se získat více informací, abych udělal/a co nejlepší rozhodnutí.

Jak vnímáš svá nejlepší rozhodnutí v životě? Přišly mi úplně přirozeně, jako bych už věděl/a, že jsou správné.
Byly založeny na důkladné analýze a zvažování možností.
Většinou jsem je udělal/a na základě pocitu, ale později jsem si je odůvodnil/a.
Často mě k nim vedly vnější okolnosti nebo lidé kolem mě.
Některé byly intuitivní, jiné racionální – vždy záleželo na situaci.

Když se rozhoduješ mezi dvěma možnostmi, co ti nejvíce pomáhá? Pocit v žaludku – pokud je nesprávný, vím, že mám jít jinou cestou.
Fakta a argumenty – potřebuji vidět důkazy.
Rozhovor s někým, kdo mi pomůže vyjasnit si, co opravdu cítím.
Čas – někdy stačí pár dní a správná odpověď se sama ukáže.
Vnitřní dialog – snažím se spojit své pocity a rozum v jeden obraz.

Představ si, že poznáš nového člověka. Jak víš, jestli mu můžeš věřit? Cítím to – jednoduše vím, jestli je někdo důvěryhodný, nebo ne.
Sleduji jeho chování a analyzuji jeho činy.
Dám mu šanci a postupně si budu všímat, jak se chová.
Zeptám se ostatních lidí na jejich názor a zkušenost s ním.
Skombinuji první dojem s logickou analýzou a rozhodnu se později.

Pokud by ses musel/a rozhodnout mezi dvěma úplně protichůdnými radami, co uděláš? Vyberu tu, která více rezonuje s mým vnitřním pocitem.
Zvážím argumenty obou stran a vyberu tu logičtější.
Pokouším se najít kompromis mezi oběma možnostmi.
Počkám, jestli se situace nějak vyvine a rozhodnutí přijde přirozeně.
Zkusím malý experiment – vyzkouším obě cesty v menší míře a uvidím výsledky.

Pokud jsi na křižovatce důležitých rozhodnutí a nevíš, jak dál, co uděláš? Dám si čas a budu čekat, až se odpověď objeví sama.
Sbírám fakta, dokud se nevytvoří jasný obraz řešení.
Následuji svůj vnitřní hlas, i když nedává logický smysl.
Poradím se s někým, kdo mi pomůže lépe pochopit situaci.
Dám si chvilku pauzu a zaměřím se na něco jiného – odpověď přijde, když to nebudu řešit.

Co tě více frustruje při rozhodování? Když musím jít proti svému pocitu, i když fakta říkají opak.
Když nemám dostatek údajů na racionální rozhodnutí.
Když mě ostatní tlačí do rozhodnutí, na které ještě nejsem připraven/a.
Když jsou obě možnosti stejně dobré a nevím, kterou si vybrat.
Když mě moje pocity a rozum táhnou opačným směrem.