Přihlášení

Jak rychle se rozhoduješ?

Představ si, že dostaneš nečekanou pracovní nabídku. Jak na ni zareaguješ? Okamžitě cítím, zda je to správné, nebo ne.
Analyzuji všechny výhody a nevýhody, než se rozhodnu.
Počkám na znamení nebo náhodu, která mi pomůže rozhodnout.
Poradím se s někým, kdo mi pomůže zvážit situaci.
Rychle odpovím „ano“ nebo „ne“, rozhodnutí mohu později přehodnotit.

Jak si vybíráš, kam pojedeš na dovolenou? Podle pocitu – kde si představím, že se mi bude nejlépe dýchat.
Po podrobném průzkumu cen, recenzí a možností.
Nechám se přesvědčit přáteli nebo okolnostmi.
Vyberu si spontánně podle aktuální nálady.
Nechám to na osud – náhodně kliknu nebo si vytáhnu lístek.

Co uděláš, když se ocitneš v neznámém městě bez mapy a signálu? Následuji svou intuici, kam mě nohy povedou.
Hledám logické orientační body a postupuji podle nich.
Počkám, jestli nepotkám někoho, kdo mi poradí.
Vyzkouším více cest a sleduji, kde se cítím správně.
Nejprve se zastavím a dám si čas na promyšlení dalšího kroku.

Jak reaguješ, když se musíš rozhodnout mezi dvěma pracovními nabídkami? Vyberu si tu, která mě více přitahuje, i když nevím přesně proč.
Udělám si podrobnou tabulku plusů a minusů.
Nechám si poradit od někoho, kdo mě dobře zná.
Dám si prostor na ticho a počkám, které rozhodnutí mi přinese vnitřní klid.
Vyberu si intuitivně, ale vždy si ponechám plán B.

Když se rozhoduješ o důležitém kroku v životě, co ti nejvíce pomáhá? Tělo – když cítím klid, vím, že je to správné.
Fakta – potřebuji si ověřit všechny dostupné informace.
Lidé – zeptám se blízkých, co si myslí.
Osud – nechám to na náhodu nebo znamení.
Čas – počkám, až se mi všechno v hlavě usadí.

Jak reaguješ, když někdo potřebuje od tebe rychlé rozhodnutí? Pokud cítím, že to mám udělat, jdu do toho bez váhání.
Potřebuji alespoň chvíli na zvážení všech faktorů.
Nechám druhou stranu, aby mi pomohla rozhodnout.
Spontánně vyberu jednu možnost, i když si nejsem jistý/jistá.
Nejprve odpovím podle pocitu, později si to ještě promyslím.

Při nakupování si vybíráš věci… Podle toho, která mě jako první zaujme.
Na základě porovnání vlastností a recenzí.
Podle toho, co mi doporučí přátelé.
Neplánovaně – jdu podle momentálního dojmu.
Obvykle po dlouhém přemýšlení a hledání ideální volby.

Když musíš rychle odpovědět na nečekanou otázku, jak reaguješ? Povím první, co mě napadne – obvykle je to správně.
Dám si sekundu na analýzu před odpovědí.
Odpovím podle toho, co by bylo společensky nejpřijatelnější.
Zkusím něco neutrálního, abych si později mohl/mohla rozhodnutí upravit.
Pokud váhám, nechám ostatní, aby mluvili jako první.

Jaký je tvůj postoj k plánování? Nepotřebuju plán, řídím se aktuálním pocitem.
Plánuji podrobně, abych měl/a všechno pod kontrolou.
Mám jen hrubý náčrt a zbytek nechávám na situaci.
Plánuji, ale jsem otevřený/á nečekaným změnám.
Neplánuji vůbec, ale obvykle se mi věci přirozeně vyvinou správně.

Když jsi v novém prostředí, jak si vybíráš, komu budeš věřit? Spolehám se na svůj vnitřní pocit.
Pozoruji jejich chování a hledám racionální znaky důvěryhodnosti.
Nechám na nich, aby mi ukázali, zda si důvěru zaslouží.
Věřím těm, kteří mi přijdou jako „moji lidé“, i když je neznám dlouho.
Čekám na situaci, která mi odhalí jejich skutečné úmysly.