Přihlášení

Vliv emocí na rozhodování

Představ si, že dostaneš pracovní nabídku s vysokým platem, ale v oblasti, která tě nenaplňuje. Jak reaguješ? Cítím vnitřní neklid, ale logicky si zdůvodním, že je to správné rozhodnutí.
Hned vím, že to není pro mě – intuice mi říká, abych to odmítl/la.
Nejprve se zeptám na názor někoho blízkého, abych měl/a jistotu.
Analyzuji rizika a možnosti, ale nakonec se rozhodnu podle pocitu.
Počkám, až budu mít jasno, a rozhodnu se podle situace.

Pokud se musíš rozhodnout mezi dvěma možnostmi a nevíš si rady, co uděláš? Napíšu si seznam pro a proti a vyberu racionálnější řešení.
Dám si prostor, ať se moje intuice projeví.
Počkám na první impuls, který cítím, a tím se řídím.
Poradím se s někým, kdo má více zkušeností.
Zvážím fakta, ale nakonec si položím otázku: „Co mi říká můj pocit?“

Jak reaguješ, když cítíš silnou emoci (hněv, radost, strach) před důležitým rozhodnutím? Dám si pauzu, abych se uklidnil/a, a rozhodnu se až poté.
Nechám emoci pracovat a sleduji, kam mě vede.
Zamyslím se, jestli tato emoce neovlivňuje moje racionální myšlení.
Emoce jsou můj kompas – pokud něco silně cítím, má to význam.
Snažím se emoci odložit stranou a soustředit se na fakta.

Když někdo silně argumentuje proti tvému rozhodnutí, jak reaguješ? Obhajuji své rozhodnutí logickými fakty.
Poslouchám a sleduji, zda mi něco „nesedí“ na jeho argumentech.
Zvážím, jak se při tom cítím – pokud se necítím dobře, něco tam nehraje.
Pokud má racionální argumenty, možná své rozhodnutí přehodnotím.
Ptám se sám/sama sebe, zda to, co jsem si vybral/a, stále cítím jako správné.

Při koupi drahé věci (auto, dům) se rozhoduješ podle čeho? Hledám fakta, recenze a porovnávám.
Nechám si čas, až budu cítit jasnou odpověď.
Jdu do toho, když mám okamžitě dobrý pocit.
Poradím se s někým, kdo má zkušenosti.
Nejprve analyzuji, ale rozhodující slovo má nakonec můj vnitřní pocit.

Pokud máš na někoho „špatný pocit“, i když na to nemáš důkazy, jak reaguješ? Hledám důkazy, abych se ujistil/a, že je to oprávněné.
Důvěřuji své intuici a dávám si pozor.
Zkoumám, zda můj pocit nevychází z vlastních předsudků.
Pokud se pocit opakuje, začnu se chovat opatrněji.
Nezignorují to, ale potřebuji více informací pro finální úsudek.

Důležitá životní změna (např. stěhování, nová práce). Jak se rozhoduješ? Vytvořím si plán a rozhoduju se na základě logických faktorů.
Nechám si čas, ať se ve mně rozhodnutí usadí.
Pokud mám z toho silný pocit (pozitivní nebo negativní), je to pro mě směrodatné.
Nejprve analyzuji, ale pokud cítím vnitřní odpor, raději do toho nejdu.
Sleduji, co mi říká tělo – když cítím nepokoj, vím, že něco není v pořádku.

Představ si, že se rozhoduješ mezi dvěma nabídkami – jedna je logicky výhodnější, druhá „ti více sedí“. Co uděláš? Vyberu logicky výhodnější možnost.
Zamyslím se, proč mi druhá možnost více vyhovuje – možná je v tom skrytý důvod.
Pokud je můj pocit silný, rozhodnu se pro tuto možnost, i když to logika nevidí stejně.
Dám si čas a uvidím, která možnost mě osloví později.
Udělám test – pokud si představím, že jsem se rozhodl/a pro jednu, jak se cítím?

Která situace tě více frustruje? Když nemám dostatek informací k rozhodnutí.
Když cítím, že něco není v pořádku, ale nedokážu to logicky vysvětlit.
Když moje srdce říká něco jiného než rozum.
Když mám příliš možností a nevím, kterou si vybrat.
Když musím rozhodnout rychle bez možnosti hlubší analýzy.

Co považuješ za svůj nejsilnější zdroj při rozhodování? Analytické myšlení a fakta.
Schopnost vnímat jemné signály a energii situace.
První impuls a emocionální reakce.
Zkušenosti a intuici z minulosti.
Kombinaci rozumu a pocitů – záleží na situaci.