Přihlášení

Nastavení růstového myšlení

Představ si, že čelíš nové výzvě, která je mimo tvou komfortní zónu. Co se ti jako první vynoří v mysli? Vzrušení z možnosti naučit se něco nového, i když to bude náročné.
Obava, že selžu a ostatní si toho všimnou.
Přemýšlím, jak si rozdělím kroky, abych to zvládl/a postupně.
Hledám způsoby, jak se tomu vyhnout nebo delegovat někomu jinému.
Připomínám si podobné situace z minulosti, kde jsem překvapil/a sám/samu sebe.

Jak reaguješ, když někdo ve tvém okolí dosáhne něčeho výjimečného? Cítím inspiraci a hledám způsoby, jak se i já mohu zlepšit.
Začnu porovnávat své schopnosti a ptám se, proč nejsem tak úspěšný/á.
Rád/rada se učím od lidí, kteří jsou v něčem lepší než já.
Pocítím mírnou závist, ale snažím se to neříkat nahlas.
Uznám jejich úspěch, ale nezajímám se hlouběji, protože to pro mě není důležité.

Když uděláš chybu, co si o tom pomyslíš? Chyby jsou příležitostí k učení a růstu.
Je to důkaz, že jsem v něčem slabý/á.
Snažím se analyzovat, co se stalo a jak se tomu příště vyhnout.
Raději na to rychle zapomenu a pokračuji dál.
Pokud je to možné, snažím se přesunout odpovědnost na vnější okolnosti.

Jak přistupuješ k učení nových dovedností? S nadšením, protože věřím, že schopnosti se dají rozvíjet.
Cítím tlak, že musím být hned dobrý/á, jinak to nemá smysl.
Nejprve zkoumám, zda mám na to předpoklady, a teprve potom se rozhodnu.
Vyhýbám se učení, pokud to není absolutně nezbytné.
Hledám zkratky, abych se to naučil/a s minimálním úsilím.

Když ti někdo dává konstruktivní kritiku, jak reaguješ? Vážím si zpětné vazby a snažím se ji využít ke zlepšení.
Beru si to osobně a cítím se nepříjemně.
Nejprve se bráním, ale později o tom přemýšlím.
Poslouchám, ale málokdy se podle toho řídím.
Ignoruji to, protože si myslím, že lidé nerozumějí mé situaci.

Jak se cítíš, když musíš řešit něco, co ti jde těžko? Beru to jako výzvu a zkouším různé přístupy.
Jsem frustrovaný/á a chci to rychle vzdát.
Hledám pomoc nebo zdroje, které by mi mohly pomoci.
Snažím se tomu vyhnout nebo to odkládám na později.
Ujišťuji se, že ostatní také dělají chyby, abych se necítil/a hůř.

Jaké myšlenky se ti vynoří, když přemýšlíš o svých dosavadních neúspěších? Jsou to důležité lekce, které mě posunuly dál.
Jsou důkazem, že nejsem dost dobrý/á.
Snažím se najít vzorce a poučit se z nich.
Raději na ně nemyslím, protože by mě to deprimovalo.
Obviňuji okolnosti nebo jiné lidi za svůj neúspěch.

Když vidíš někoho, kdo je přirozeně talentovaný, co si o tom myslíš? I já se mohu zlepšit, pokud budu dostatečně trénovat.
Někteří lidé se s talentem jednoduše narodí, já takový/á nejsem.
Zajímám se o to, jak se k tomu dostali a zda se to dá naučit.
Takovým lidem závidím, protože jim jde všechno snáze.
Předpokládám, že měli lepší podmínky nebo štěstí.

Jak reaguješ na neúspěch při dosahování svých cílů? Analyzuji, co mohu příště udělat jinak.
Cítím se demotivovaný/á a přemýšlím, jestli to vůbec má smysl.
Snažím se najít nový přístup nebo strategii.
Začnu pochybovat o sobě a svých schopnostech.
Hledám něco jiného, co by mi šlo lépe.

Co je pro tebe důležitější při dosahování cílů? Vytrvalost a učení se na vlastních chybách.
Schopnost ukázat ostatním, že jsem úspěšný/á.
Podpora a rady od zkušených lidí.
Vyhnout se selháním, abych se necítil/a neschopný/á.
Dosáhnout výsledku co nejrychleji s minimálním úsilím.