Přihlášení

Racionální vs. emocionální typ

Představ si, že musíš udělat důležité rozhodnutí, ale máš jen omezený čas. Jak se cítíš? Cítím vnitřní tlak, ale vím, že se musím rozhodnout logicky.
Snažím se vyhodnotit všechna fakta, i když cítím nejistotu.
Důvěřuji svým pocitům, většinou mě nezklamou.
Čekám, jestli se neobjeví další impuls nebo znamení.
Cítím úzkost a bojím se, že své rozhodnutí litovat.

Dostaneš anonymní zprávu s kritikou na svou osobu. Jak reaguješ? Analyzuji, zda kritika dává smysl a co mohu zlepšit.
Nechám to tak, pokud nemá podpis, nemá váhu.
Cítím se dotčený/á, ale snažím se to zpracovat.
Nejprve mě to zasáhne, ale pak hledám útěchu u blízkých.
Přepadne mě smutek nebo hněv a přemýšlím, kdo to mohl napsat.

Přítel ti oznámí, že prochází těžkým obdobím. Jaká je tvoje první myšlenka? Jak mu mohu prakticky pomoci?
Jak vážné to je a jestli potřebuji najít řešení?
Jak se asi cítí a co mohu říct, aby se cítil lépe?
Cítím s ním bolest a hledám způsob, jak mu být nablízku.
Jsem zatížený/á jeho emocemi a nevím, co říct.

Jsi v místnosti s lidmi, kteří se hádají. Co uděláš? Snažím se je nasměrovat k logické diskusi.
Pozoruji situaci a čekám, jestli se vyřeší sama.
Zásahuji, pokud cítím, že někdo potřebuje podporu.
Přežívám jejich napětí a chci, aby hádka co nejdříve skončila.
Odcházím, protože mě to emocionálně vyčerpává.

Jak reaguješ, když se tvé plány náhle změní? Okamžitě hledám nový plán a řešení.
Nechám si chvíli na promyšlení, zda to opravdu je problém.
Pocítím frustraci, ale snažím se s tím vyrovnat.
Jsem zklamaný/á, ale hledám v situaci nějaký smysl.
Cítím rozladěnost nebo smutek, těžko se mi přizpůsobuje.

Při sledování smutného filmu… Vnímám děj a analyzuji poselství filmu.
Soustředím se na zpracování postav a jejich motivací.
Cítím smutek, ale nesnažím se ho potlačovat.
Prožívám emoce naplno, možná si i popláču.
Vyhýbám se takovým filmům, protože mě příliš zasahují.

V pracovnej situaci musíš odmítnout blízkého kolegu. Jak to řešíš? Jasně a věcně vysvětlím důvod odmítnutí.
Snažím se najít kompromisní řešení.
Dávám najevo pochopení a empaticky vysvětlím situaci.
Cítím se nepříjemně, ale věřím, že pochopí moje důvody.
Mám výčitky svědomí a přemýšlím, jestli jsem neudělal/a chybu.

Představ si, že se ti podařil velký úspěch. Jak se cítíš? Těší mě to, ale analyzuji, co jsem mohl/a udělat ještě lépe.
Jsem hrdý/á, ale rychle myslím na další cíl.
Užívám si radost a sdílím ji s blízkými.
Cítím silnou emoci a chci si ten pocit co nejdéle uchovat.
Obávám se, že to bylo jen štěstí a zda se mi to ještě podaří zopakovat.

Když se ocitneš v novém kolektivu, jak se cítíš? Soustředím se na to, jak zapadnout a získat informace.
Pozoruji dynamiku skupiny a přemýšlím, kdo je jaký.
Vnímám atmosféru a snažím se cítit pohodlně.
Jsem nervózní/á, ale hledám někoho, kdo by mi pomohl cítit se lépe.
Mám pocit nejistoty a obávám se, jak mě přijmou.

Jak zpracováváš nepříjemné situace z minulosti? Hodnotím, co jsem se z toho naučil/a.
Přemýšlím, jak se podobným situacím vyhnout v budoucnosti.
Cítím emoce zpětně, ale snažím se je přijmout.
Občas se k nim vracím, protože mě ještě bolí.
Těžko se od nich odpoutávám a mám tendenci v nich uvíznout.