Přihlášení

Schopnost zvládat stres

Představ si, že tě čeká náročná situace, na kterou se necítíš připravený. Co tě napadne jako první? Hledám řešení a soustředím se na konkrétní kroky.
Cítím tlak a potřebuji se stáhnout do soukromí, abych si promyslel, co dál.
Hledám někoho, kdo by mi pomohl nebo poradil.
Začnu cítit nervozitu, ale snažím se ji potlačit a jednat.
Nechávám věci plynout, věřím, že se všechno nějak vyřeší.

Jak reaguješ, když se ocitneš v časové tísni a nestíháš splnit důležitý úkol? Prioritizuji, řeším podstatné a zbytek nechávám na později.
Zažívám stres a mohu se cítit ochromený.
Vyhledám podporu a deleguji, pokud je to možné.
Zmobilizuji se, můj výkon se v krizích paradoxně zlepšuje.
Povzdychnu si, no nakonec to nějak zvládnu, i když s pocitem vyčerpání.

Pokud tě někdo kritizuje za tvoji práci, jak se cítíš? Beru to jako příležitost k zlepšení a analyzuji, jestli má pravdu.
Zabolí mě to, ale snažím se to nedát najevo.
Hledám v kritice skryté úmysly a zamýšlím se, proč to říká.
Cítím nespravedlnost, ale snažím se zachovat klid.
Bere mě to emočně, přemýšlím o tom ještě dlouho poté.

Jak reaguješ na nepředvídané problémy, které ti naruší plány? Hledám alternativní řešení a přizpůsobuji se situaci.
Cítím podráždění, ale snažím se jím nenechat ovládnout.
Mám tendenci obviňovat vnější okolnosti nebo jiné lidi.
Cítím úzkost, mám potřebu si to analyzovat do detailů.
Nechávám se unést emocemi, ale časem se uklidním.

Když cítíš, že tě něco dlouhodobě stresuje, co uděláš? Vyhledám si způsoby, jak stres eliminovat nebo s ním pracovat.
Stáhnu se do sebe a snažím se to přečkat.
Hledám někoho, s kým se mohu o tom pobavit.
Začnu se více věnovat fyzické aktivitě nebo něčemu, co mě zaměstná.
Ignoruji to, dokud mě to úplně nepřemůže.

Když se cítíš pod tlakem, jaký způsob uvolnění ti nejvíce pomáhá? Fyzická aktivita – běh, sport, procházka.
Rozhovor s blízkou osobou, která mě chápe.
Hudba, film, kniha nebo jiné umění.
Potřebuji být sám a věnovat se svým myšlenkám.
Občas sáhnu po něčem nezdravém, co mi přinese okamžitou úlevu.

Jak se chováš v situacích, kdy je v kolektivu velké napětí? Snažím se být ten, kdo situaci uklidní a řeší racionálně.
Většinou se snažím držet stranou a nezasahovat.
Napětí mě ovlivňuje, ale dávám si pozor, abych nejednal impulzivně.
Mám tendenci vybuchnout, pokud se cítím zahnaný do kouta.
Cítím se nepříjemně, ale po čase se situace vždy nějak vyjasní.

Představ si, že zažíváš období plné stresu a chaosu. Jaké myšlenky se ti nejčastěji honí hlavou? Jak mohu efektivně zvládnout tuto situaci?
Už aby to skončilo, nevím, jak dlouho to ještě vydržím.
Proč se mi to děje? Co jsem mohl udělat jinak?
Musím to nějak ustát, nemohu si dovolit ukázat slabost.
Každý má své problémy, nemá smysl to řešit.

Když se ocitneš v emočně náročné situaci, jak reaguje tvé tělo? Soustředím se na dýchání a snažím se fyzicky uvolnit.
Začínám cítit napětí, zejména v krku a ramenou.
Mám zrychlený tep, potí se mi ruce.
Občas cítím žaludeční nervozitu nebo nechuť k jídlu.
Většinou si to neuvědomuji, ale po čase cítím únavu.

Jaký postoj máš k vlastním emocím ve stresových situacích? Snažím se je rozpoznat a pracovat s nimi vědomě.
Držím je pod kontrolou, nechci, aby mě ovládli.
Někdy mě překvapí, ale snažím se jim rozumět.
Nevím je vždy pochopit, často reaguji impulzivně.
Raději je potlačuji a soustředím se na řešení.