Přihlášení

Jak vést efektivní diskuse, které rozvíjejí kritické myšlení

Představ si, že se účastníš diskuse, kde zazní názor, který je v rozporu s tvým přesvědčením. Co uděláš jako první? Povím si, že je to jen názor, ne fakt, a poslouchám dál.
Začnu formulovat argument, kterým bych ho mohl vyvrátit.
Cítím potřebu okamžitě zasáhnout a ukázat, že se mýlí.
Zamyslím se, co by mohlo vést daného člověka k takovému názoru.
Začnu zpochybňovat své vlastní stanovisko.

Jak si představuješ ideálně vedenou skupinovou diskusi? Každý má stejný prostor na vyjádření.
Diskuze je vedena někým zkušeným, kdo ji drží v jasném rámci.
Diskuze je živá, plná výzev a konfrontací.
Smysluplná tichá reflexe je stejně důležitá jako mluvení.
Důležité je, aby se na konci dospělo k konkrétnímu výsledku.

Ve skupině někdo často přerušuje ostatní. Jak reaguješ? Počkám, jestli si to skupina vyřeší sama.
Náznakem nebo otázkou upozorním na tento vzorec.
Zaměřím se na osobu, kterou přerušili, a dám jí znovu prostor.
Nepohodlí mi vadí, ale raději nic neřeknu.
Považuji to za přirozený průběh dynamiky.

Když máš vést diskusi na neznámé téma, co tě nejvíce motivuje? Zvědavost, co všechno se mohu naučit od jiných.
Možnost propojit téma s něčím, co už znám.
Potenciál ovlivnit pohled skupiny.
Pocit, že se mohu vyjádřit bez hodnocení.
Výzva udržet pozornost a energii skupiny.

Pokud někdo během diskuse mlčí, co si myslíš? Možná přemýšlí hlouběji než ostatní.
Ne každý se musí zapojit slovně.
Měl by být vyzván, aby přispěl.
Asi se necítí bezpečně.
Možná ho téma vůbec nezajímá.

Jak se vyrovnáváš s tím, že tvůj názor byl odmítnut? Vnímám to jako příležitost rozšířit svůj pohled.
Snažím se najít způsob, jak ho lépe formulovat.
Mám chuť se stáhnout a více nemluvit.
Hledám chybu v sobě – kde jsem to nepodchytil.
Odmítnutí mě motivuje obhájit svůj postoj silněji.

Jaké prostředí podporuje podle tebe skutečně hlubokou diskusi? Tiché, soustředěné a respektující.
Plné otázek, ne odpovědí.
Bez hierarchie, každý má stejnou váhu.
V kterém se všechno zapisuje a vizualizuje.
Kde se klade důraz na osobní zkušenost.

Během diskuse někdo sdílí silně emocionální názor. Jak reaguješ? Vnímám to jako důležitý moment, který je třeba respektovat.
Uznám jeho emoci, ale vrátím téma zpět k faktům.
Soustředím se, co mi tím chce opravdu říct.
Snažím se téma rychle odlehčit.
Vyhýbám se tomu, necítím se komfortně.

Jak pracuješ se skupinou, kde se každý snaží prosadit svůj názor? Dávám prostor těm, kteří mluví méně.
Vytvářím společný rámec, kde se názory dají porovnat.
Ptám se: co by nás mohlo spojit?
Nechám diskusi projít chaosem, dokud se přirozeně neusadí.
Usměrňuji diskusi směrem ke společnému cíli.

Když máš pocit, že něco nedává smysl, co uděláš? Hned se ptám, ať to pochopím.
Pozoruji, jestli to vadí i ostatním.
Snažím se to domyslet sám.
Beru to jako šanci posunout diskuzi jiným směrem.
Někdy se jednoduše stáhnu a čekám, kam to vede.