Přihlášení

Jak budovat lídrovské dovednosti, které si může osvojit každý manažer

Představ si, že tým, který vedeš, začíná stagnovat. Jak bys reagoval jako první? Vezmu celý tým na výlet mimo pracoviště, ať se uvolní atmosféra.
Zamknu se v kanceláři a připravím podrobný plán obnovy.
Porozprávám se s jednotlivými členy týmu o jejich pocitech a představách.
Začnu experimentovat s novými přístupy, aniž bych to hned komunikoval.
Změním jednu klíčovou věc, ať se něco pohně – ať je to cokoliv.

Ve tvém týmu se objevil nečekaný konflikt. Který obraz ti ho nejvíce připomíná? Dvě lodě, které se snaží vplout do jednoho přístavu v mlze.
Oheň a voda v jedné nádobě, kterou někdo zapomněl držet.
Zrcadlo, ve kterém každý vidí něco úplně jiného.
Kostky domina, které se jedna po druhé hroutí.
Divadelní scéna, kde každý hraje jinou hru.

Pokud by tvoje pracovní filozofie měla tvar krajiny, jak by vypadala? Džungle – hustá, nespoutaná, plná života i nebezpečí.
Zahrada – uspořádaná, plná růstu, ale potřebující pravidelnou péči.
Hory – stabilní, majestátní, ale ne každý se dostane na vrchol.
Ostrov – izolovaný, klidný, ale také trochu samostatný.
Město – dynamické, propojené, nikdy nespí.

Na poradě někdo zpochybní tvé rozhodnutí. Jak reaguješ – podvědomě, bez filtru? Pocítím chuť se obhájit okamžitě, i když vím, že to počká.
Na chvíli se odpojím, jako bych to ani neslyšel.
Začnu přemýšlet, co jsem asi přehlédl.
Usměji se, ale v hlavě si dělám poznámky.
Zamerím se na tu osobu – ne na téma.

Kdybych byl metaforicky „klíčem“, jaké dveře bych otevíral? Staré, těžké dveře s velkým zámkem – plné minulosti.
Skleněné dveře – každý vidí dovnitř, ale stále jsou zavřené.
Tajné dveře v knihovně – kdo ví, ten najde.
Otáčivé dveře – lidé přicházejí a odcházejí, ale prostor zůstává.
Dveře na střeše – pro ty, kdo hledají výšky.

Jak se učíš z vlastních chyb? Vedu si tichý vnitřní deník a propojuji si vzorce.
Zasměju se na nich – ale pouze když už prošli.
Učím se tak, že nejprve pomáhám někomu jinému se podobnou situací.
Analyzuji všechno, dokud nenajdu „bod zlomu“.
Chyby si přiznám jen tehdy, když to uzná i někdo jiný.

Který druh ticha ti nejvíce vyhovuje při vedení lidí? Ticho před rozhodnutím – napjaté, ale jasné.
Ticho mezi otázkou a odpovědí – plné zvědavosti.
Ticho po konfliktu – když se usadí prach.
Ticho při poslouchání – když někdo říká pravdu.
Ticho, které nikdo neplánoval – ale něco prozrazuje.

Jak poznáš, že někdo má potenciál stát se lídrem? Všímá si detaily, které ostatní přehlížejí.
Nechává prostor ostatním, ale nezmizí z dohledu.
Spíše poslouchá, než mluví – ale když mluví, má to váhu.
Umí říct „nevím“ bez ztráty respektu.
Jeho/jej přítomnost mění atmosféru, ne slova.

Tvůj tým čelí velké změně. Jaký obraz ti to evokuje? Most, který ještě není hotový – ale už po něm někdo jde.
Moře před bouřkou – ticho, ale hustom.
Letadlo v turbulenci – nikdo neví, jak dlouho to potrvá.
Cesta, která se před tebou sama kreslí.
Hra, kde se mění pravidla během zápasu.

Co nejvíce ovlivňuje tvoji schopnost vést ostatní? Vnitřní kompas, který necítím stále, ale když ano, vím to.
Zrcadlo lidí – jak reagují, když jsem upřímný.
Moje příběhy – to, co jsem zažil a pochopil.
Schopnost vidět, co druzí ještě nevidí.
Vědomí, že se stále učím, i když vedu.