Přihlášení

Jak se naučit důvěřovat svým rozhodnutím a intuici.

Představ si, že stojíš na rozcestí tří cest, každá vede jinam, ale nikde není mapa. Co uděláš jako první? Sednu si a chvíli jen vnímám okolí.
Zkusím si vzpomenout, jestli jsem už něco podobného někde zažil.
Jdu po cestě, která mě nejvíc přitahuje, bez velkého přemýšlení.
Počkám, jestli se neobjeví někdo, kdo mi poradí.
Vyberu cestu podle toho, jak pevná a bezpečná se zdá.

Před tebou je zrcadlo, ale když se do něj podíváš, nevidíš sebe, ale obraz něčeho jiného. Co to je? Dětské hřiště v mlze.
Kompas, který se neustále otáčí.
Strom s polámanými i zdravými větvemi.
Otevřené dveře do neznámé místnosti.
Tvář, která se mění pokaždé, když se znovu podívám.

Dostaneš dárek zabalený v hrubém, černém papíře. Co uděláš? Rozbalím ho s napětím, ale opatrně.
Čekám, jestli někdo neřekne, co v něm je.
Nechám ho ležet, možná má svůj čas.
Otevřu ho rychle – zvědavost je silnější.
Začnu se ptát, proč právě takový obal.

Jaké přirovnání nejvíce vystihuje tvé rozhodování? Skalpel – přesné, racionální, chladné.
Kometa – náhle, silné, ale rychle zaniká.
Větrem ošlehaný list – občas stabilní, občas unášený.
Podzemní řeka – tichá, hluboká, ale určující.
Cestička v lese – nejistá, ale krásná a přirozená.

Přátelé se rozhodnou jít nečekaně jinou cestou, než sis plánoval. Jak reaguješ? Přizpůsobím se – vždyť to mohou vědět lépe.
Cítím neklid, ale nejdu proti nim.
Navrhnu kompromis – aby každý byl spokojený.
Zvážím si svou cestu – někdy je v pořádku být sám.
Sleduji je, ale v duchu si uchovám svůj směr.

Jaké zvíře nejlépe vystihuje tvou intuici? Sova – moudrá, ale skrytá ve tmě.
Kočka – dělá si po svém, ne vždy srozumitelně.
Pes – loajální, ale občas nejistý.
Jezevec – intuitivní, ale tvrdohlavě se drží země.
Motýl – jemný, prchavý, ale když přistane, všechno ožije.

Když máš pocit nejistoty, co ti nejčastěji pomůže? Pohyb – jít někam, fyzicky se rozhýbat.
Rozhovor – s někým moudrým nebo blízkým.
Ticho – uzavřít se a vnímat vnitřek.
Logika – sepsat plusy a mínusy.
Čas – jen to nechat být a ono to dozraje.

Ve tmě zazáří mihotavé světlo. Co si pomyslíš jako první? Někdo je tam – možná přítel, možná hrozba.
To je znak, že mám jít tím směrem.
Určitě jen přelud, nebudu se tím zabývat.
Něco se mění – cítím to.
Světlo ve tmě – tak to často bývá před změnou.

Které tvrzení nejvíce vystihuje tvůj vztah k chybám? Chyby jsou důkazy, že jsem něco zkusil.
Chyby mě mohou stát hodně – raději se vyhnu riziku.
Chyby jsou učitel – ale jen pokud je dokážu rozpoznat.
Chyby jsou nevyhnutelné – nikam bez nich nejdeme.
Chyby zanechávají stopy – některé se těžko hojí.

Pokud by tvoje intuice měla barvu, jaká by byla? Tmavomodrá – hluboká, klidná, těžko čitelná.
Zelená – přirozená, rostoucí, živá.
Zlatá – vzácná, ale ne vždy přítomná.
Červená – silná, naléhavá, někdy rušivá.
Fialová – mezi nebem a zemí, tajemná.