Přihlášení

Týmová práce v praxi: Jak budovat silný a motivovaný tým

Představ si, že novému členu týmu se opakovaně nedaří plnit úkoly podle očekávání. Jak to vnímáš ty osobně? Možná potřebuje jen více času, než se zaběhne.
Začínám se obávat o výkonnost týmu jako celku.
Vnímám to jako příležitost pochopit, jak mu mohu pomoci.
Pociťuji frustraci, pokud se ostatní musí přizpůsobovat jeho tempu.
Zvažuji, jak o tom otevřeně mluvit, aniž bych ho ohrozil.

Když si představíš ideální pracovní ráno v týmu, co ti jako první napadne? Společný smích u kávy.
Ticho a každý je soustředěný na svou práci.
Kolega mě osloví s nápadem, který mě nadchne.
Řešíme důležitý problém a všichni jsou naladěni spolupracovat.
Mám svůj prostor, ale cítím, že někam patřím.

Kolega vyjádří nesouhlas s tvým návrhem. Jak zareaguješ vnitřně? Mrzí mě to, ale chci pochopit, proč.
Zachovám si klid, ale přemýšlím, zda mě zpochybňuje.
Ocením jeho odvahu ozvat se.
Cítím potřebu obhájit svůj názor, ať je jasné, že vím, co dělám.
Cítím nejistotu – mám ještě svůj návrh bránit?

Pokud by měl někdo v týmu spontánně převzít odpovědnost za chaotickou situaci, kdo by to byl? Ten, kdo má přirozený respekt u ostatních.
Ano, pokud nikdo jiný nebude jednat.
Ten, kdo má nejvíce informací o situaci.
Někdo, kdo umí zachovat chladnou hlavu.
Není důležité kdo – hlavně, že se to vyřeší.

Pokud se ocitneš v týmu, kde nikdo neprojevuje emoce, co cítíš? Nepokoj – jako by něco viselo ve vzduchu.
Úleva – aspoň se můžeme soustředit na výkon.
Podezření – něco není v pořádku.
Zamyslení – možná jsou jen uzavření nebo unavení.
Touhu překonat bariéry a přinést trochu lidskosti.

Jak vypadá setkání týmu, po kterém máš pocit, že to mělo smysl? Zrodily se nové nápady, lidé se inspirovali navzájem.
Všichni věděli, co mají dělat, a bylo to efektivní.
Proběhla i výměna názorů, ale v respektu.
Někdo se odvážil mluvit o něčem těžkém.
Cítil jsem sílu kolektivu – každý něčím přispěl.

Představ si, že se tým dostal do konfliktu. Co je podle tebe první krok k řešení? Zjistit, co je pod povrchem, co se opravdu děje.
Uklidnit situaci a počkat, až vášně ochladnou.
Otevřeně mluvit, i když to není pohodlné.
Najít něco společného, na čem se můžeme shodnout.
Nechat každého říct svůj pohled bez přerušování.

Jaký typ lidí tě v týmu inspiruje nejvíce? Ti, kteří se nevzdávají ani v těžkých chvílích.
Ti, kteří dokážou být lidskí i pod tlakem.
Ti, kdo jdou příkladem, bez velkých slov.
Ti, kteří mají silnou vizi a umějí jí nadchnout ostatní.
Ti, kteří tiše pracují, ale dělají velké věci.

Co v tobě vyvolává neformální rozhovor při obědě s kolegy? Pocit sounáležitosti – to je pravý tým.
Rozptýlení – no nevím, jestli mi to něco dává.
Úleva – mohu se ukázat jako člověk, nejen jako pozice.
Někdy nejistotu – jak moc se mohu otevřít?
Zvědavost – jak přemýšlí mimo pracovních rolí?

Pokud by váš tým měl slogan, který by vás vystihoval, co by to bylo? „Spolu to zvládneme, i když nevíme jak.“
„Kvalita nad vším.“
„Otevřenost vytváří sílu.“
„Každý den krok blíž.“
„Nepýtáme se kdo může, ale co je třeba.“