Přihlášení

Letní rozhodnutí: Co když je právě teď čas něco změnit?

Představ si, že ráno vstaneš a všechno je jinak. Co tě jako první napadne? „Konečně se něco pohnulo. Toto jsem potřeboval/a.“
„Co se pokazilo? Musím zjistit, co se děje.“
„To bude určitě sen. Nebo?“
„Zajímavé... dám tomu šanci.“
„Toto jsem si nepřál/a. Chci zpět to, co bylo.“

Dostaneš nečekanou možnost odejít na měsíc pryč. Tvoje první rozhodnutí? Zabalím si věci a zmizím bez vysvětlení.
Zorganizuju si to, aby všechno běželo dál i beze mě.
Začnu analyzovat, co bych tím mohl/a ztratit.
Zavolám někoho, koho bych si tam dokázal/a představit.
Nejdu nikam – mám tu závazky.

Na pláži najdeš zamčenou truhlici. Nemáš klíč. Co uděláš? Hledám klíč nebo způsob, jak ji otevřít.
Obejdu ji – není moje.
Zamyslím se, co by v ní asi bylo.
Truhličku si vezmu – možná se hodí později.
Zavolám někoho, abychom ji otevřeli spolu.

Kamarád ti nečekaně řekne: „Měl/a bys něco změnit.“ Jak reaguješ? „Děkuji za upřímnost. Asi máš pravdu.“
„Na základě čeho to říkáš?“
„To není tvoje věc.“
„Změna zní zajímavě. Ale nevím, kde začít.“
„Já vím. Jen nevím, jestli mám na to odvahu.“

Dostaneš možnost vybrat si nový směr v životě, ale musíš se rozhodnout okamžitě. Jdu do toho – život je změna.
Ptám se, co přesně to znamená.
Cítím paniku. Potřebuji čas.
Sleduji, jak se rozhodují ostatní.
Zvolím si bezpečnou možnost – nic radikálního.

Potkáš někoho, kdo se tě zeptá: „Co bys dělal/a, kdybys se nemusel/a bát?“ Cestoval/a bych a zkoušel/a nové věci.
Změnil/a bych kariéru.
Řekl/a bych někomu pravdu do očí.
Konečně bych byl/byla sám/sama sebou.
Nepřemýšlím nad tím – strach mě drží v realitě.

Letní bouřka tě překvapí na otevřeném prostranství. Jak reaguješ? Užívám si ji – je to osvěžující.
Hledám nejbližší úkryt.
Zaznamenávám si ten moment – je výjimečný.
Volám někomu – potřebuji kontakt.
Čekám, až to přejde. Nedělám nic.

Představ si, že se všichni od tebe na chvíli vzdálili. Co v té chvíli cítíš? Svobodu – konečně mám čas na sebe.
Smutek – nechci být sám/sama.
Pohodu – vím, že se vrátí.
Paniku – nevím, co jsem udělal/a špatně.
Ticho – a v něm se začnou objevovat moje myšlenky.

Před tebou je rozcestí: vlevo jde cesta do neznáma, vpravo cesta zpět domů. Kam jdeš? Do neznáma – i když se bojím.
Domov – vím, co tam najdu.
Čekám – možná přijde někdo, kdo poradí.
Zkoumám obě cesty – chci pochopit důsledky.
Vrátím se – ještě nejsem připraven/a.

Někdo ti řekne: „Tvůj letní příběh se teprve začíná.“ Jak si to vysvětlíš? Jako výzvu – možná je čas otevřít novou kapitolu.
Jako pokus o motivaci – ale jsem skeptický/á.
Jak naděje – něco dobrého mě možná čeká.
Jako iluzii – léto nic nezmění.
Jako tajemství – nevím, co tím myslí, ale zní to zajímavě.