Přihlášení

Jak mluvit s dětmi o známkách bez křiku a výčitek

Představte si, že vaše dítě přijde domů s horší známkou, než jste čekali. Co vám jako první proběhne hlavou? Možná jsem na něj příliš tlačil.
Neví se soustředit – něco mu asi leží v hlavě.
Zase se to opakuje, zlobím se.
Nevadí, vždyť je to jen známka.
Musím zjistit, co se přesně stalo.

Jak byste popsali ticho, které nastane po oznámení špatné známky? Dusivé, plné očekávání.
Ticho, ve kterém se snažím zhluboka nadechnout.
Nepříjemné, ale potřebné.
Přirozené – nechávám věcem prostor.
Ticho jako varování – něco musí přijít.

Která slova nejvíce vystihují váš vnitřní dialog při takovýchto situacích? „Musí se více snažit.“
„Musím být klidný.“
„Už jsem to mohl čekat.“
„Jak bych to vnímal jako dítě?“
„Jaké možnosti má, když se mu něco nedaří?“

Kdybyste si mohli vybrat metaforu pro školský neúspěch, která by to byla? Cesta s výtluky – pomalejší, ale vede dál.
Lavina – malé selhání spustí řetězec událostí.
Náledí – nevím, co je za tím.
Kámen v botě – obtěžuje, ale dá se zvládnout.
Bouřka – intenzivní, ale přejde.

Jak reagujete, když dítě neprojevuje lítost nebo zájem o špatnou známku? Hledám cestu, jak s ním mluvit, i když mlčí.
Cítím se odmítnutý.
Přebírám odpovědnost – možná mu nerozumím.
Nechávám mu prostor, možná potřebuje čas.
Chci vědět, co cítí, i když to neříká.

Jaký tón by měl mít podle vás rozhovor o známkách? Faktický – bez zbytečných emocí.
Otevřený – chci znát jeho názor.
Důrazný – známky jsou důležité.
Podporující – chci, aby se cítil přijatý.
Reflexivní – učit se z vlastních chyb.

Která věta by vám nejvíce vadila, kdyby vám ji řekli jako dítěti? „Jak si to mohl zkazit?“
„To je ostuda.“
„Jsi zklamáním.“
„Nečekal jsem to od tebe.“
„To nic, mě známky také nikdy nezajímaly.“

Jak byste popsali svůj přístup k chybám? Jsou nutnou součástí růstu.
Bojím se jich, i když si to nepřiznávám.
Raději jim předejdu, než abych je musel řešit.
Zajímá mě, co je způsobilo.
Chyby mě frustrují – ukazují mé selhání.

Kdy vnímáte, že dítě nejvíce poslouchá, co mu říkáte? Když se ho upřímně ptám na jeho názor.
Když jsem klidný a přítomný.
Když zvýším hlas.
Když mu řeknu něco o sobě.
Když cítím, že mi důvěřuje.

Který obrázek nejvíce vystihuje váš cíl ve výchově? Ruka, která zvedá.
Kompas v hustém lese.
Zrcadlo, ve kterém vidíte sebe i ostatní.
Dům s otevřenými dveřmi.
Stěna s mapou možností.