Přihlášení

Rodičovská spätná väzba: Zkuste se také ohodnotit za školní rok.

Představte si poslední školní den. Jaké pocity ve vás nejvíce převládají? Vděčnost – něco se skončilo a já jsem to ustál(a)
Úleva – konečně pauza, potřebuji si oddechnout.
Znejištění – mohl(a) jsem zvládnout víc
Hrdost – vidím, jak moje úsilí někam vedlo.
Otupělost – vše se mi slévá do rutiny.

Když hodnotíte svůj přístup k školním povinnostem dítěte, nejblíže vám je: Snažím se pomáhat, když o to požádá.
Mám to více pod kontrolou než dítě.
Důvěřuji, že si poradí samo.
Neustále mám pocit, že to řešíme na poslední chvíli.
Nejraději bych to celé svěřil(a) někomu jinému.

Jak vypadá typický rozhovor s vaším dítětem o škole? Zjistí si, co potřebuje, bez mých zásahů.
Musím si vyžádat informace, jinak by nic neřekl.
Máme svůj rituál – každý den si popovídáme.
Občas se pohádáme, ale nakonec si to vyjasníme.
Vyhýbá se této témě, a já někdy také.

Co vás nejvíce vyčerpávalo během školního roku? Nekonečné plánování a termíny
Emoční výkyvy a konflikty
Pocit, že všechno stojí na mně.
Nejistota, zda dělám dost.
Ticho – když jsem měl(a) pocit, že se ke mně dítě neobrací.

Který obraz nejvíce vystihuje váš přístup k podpoře dítěte? Záchranná síť – vždy připraven(a) chytit
Maják – ukazuji cestu, ale dítě se rozhoduje.
Motivátor – tlačím, když cítím útlum
Spolubojovník – jsme v tom spolu
Pozorovatel – čekám, až mě bude potřebovat

Co ve vás nejvíce vyvolává obavy v souvislosti se školou? Že se dítě trápí, ale neprojevuje to.
Že mu uteče něco důležitého
Že budu působit jako nekompetentní rodič.
Že nenajdeme společnou řeč.
Že to všechno beru příliš osobně.

Jak reagujete, když vaše dítě udělá chybu? Pomohu mu pochopit, proč se to stalo.
V duchu si dělám vlastní výčitky.
Povzbudím ho, že je to normální.
Pokusím se to vyřešit za něj.
Reaguji impulzivně, ale později to lituji.

Jaký moment z uplynulého školního roku vám nejvíce utkvel v paměti? Když dítě něco dokázalo samo
Když jsme se hádali, ale pak jsme se usmířili.
Když jsem si uvědomil(a), že roste rychleji, než stíhám vnímat
Když mě překvapilo něčím, co bych nečekal(a)
Když jsem cítil(a), že mě potřebuje.

Jak by vás popsalo vaše dítě v souvislosti se školou? Jako parťáka, na kterého se dá spolehnout.
Jak kontrolor, co všechno sleduje.
Jako tichého pozorovatele v pozadí.
Jako fanoušek, který fandí bez ohledu na výkon.
Jako osobu, která se snaží, ale ne vždy ví jak.

Co si přejete do dalšího školního roku? Více rovnováhy mezi školou a rodinným časem
Více vnitřní jistoty v rodičovské roli
Více otevřené komunikace s dítětem
Více prostoru na chyby a učení se z nich.
Víc důvěry – v dítě i v sebe