Přihlášení

Jak si nevynucovat pohodu – ale ji skutečně zažít.

Představ si, že jsi na místě, kde se čas jakoby zpomalil. Co ti jako první napadne? Něco není v pořádku, musím něco zkontrolovat.
Konečně... můžu se nadechnout.
Zvláštní, ale zajímavé.
Je to nuda, něco by se mělo dít.
Cítím napětí, i když se nic neděje.

Kdo nebo co ti nejčastěji „kazí“ chvíle klidu? Moje vlastní myšlenky.
Lidé kolem mě, kteří něco potřebují.
Neustálý pocit, že něco zmeškám.
Odpovědnost, kterou nemohu vypnout.
Pohoda mi je cizí, necítím se v ní dobře.

Jak obvykle reaguješ, když někdo řekne: „Odpočiň si.“ Znejišťuji, co tím myslí?
Zní to jako výčitka.
Asi bych měl, ale ještě chvíli musím něco dokončit.
Usměji se, ale neposlechnu.
Zamyslím se, jestli vím, co to vlastně znamená.

Jaký obraz ti přijde na mysl, když se řekne „vnitřní klid“? Zavřené dveře a ticho.
Pomalý pohyb vody.
Něco, co mají jiní, ale já jen předstírám.
Místo, kam se nedostanu bez boje.
Něco měkkého a dýchajícího ve mně.

Když něco naruší tvou pohodu, co uděláš jako první? Začnu analyzovat, co se pokazilo.
Odstoupím a potlačím reakci.
Zvýším aktivitu, převezmu kontrolu.
Zavírám se do sebe, abych se nenechal vyvést z míry.
Hledám viníka – venku nebo v sobě.

Ve skupině lidí, kde panuje uvolněná atmosféra, si spíše: Pozorovatel, který nechce rušit tok.
Ten, kdo vytváří příjemnou náladu.
Ten, kdo to celé podvědomě sleduje, zda je to „opravdu upřímné“.
Ten, kdo má plán a hlásí se k odpovědnosti.
Ten, kdo se jen těžko uvolní bez konkrétního důvodu.

Co tě nejčastěji dostane zpět „do sebe“? Hudba nebo zvuk, který mě zasáhne.
Samota, ticho, prázdno.
Zpětná vazba od někoho, komu důvěřuji.
Práce, která má smysl.
Fyzický pohyb nebo dotyk.

Představ si, že nemusíš nic dělat. Co cítíš? Úlevu, ale i vinu.
Úzkost – co když něco zanedbám?
Svoboda, pokud jsem si to „odpracoval“.
Nic – takové stavy mi jsou cizí.
Příjemný tlak – jako bubliny ve vaně.

Co je pro tebe nezaměnitelným znakem, že jsi v pohodě? Nesleduji si řeč těla ani slova.
Nepřemýšlím nad budoucností.
Nemám potřebu něco měnit.
Nevadí mi být „neproduktivní“.
Cítím se lehký, i když se neděje nic zvláštního.

Jak by pohoda vypadala, kdyby byla zvířetem? Starý medvěd dřímá ve stínu.
Kočka ležící v okně.
Divoký kůň, který se právě zastavil.
Jezevec, kterého nikdo neotravuje.
Netuším – asi by se mi nikdy nenechala chytit.