Přihlášení

Vysvědčení života: Na co bys si dal známku ty?

Představ si, že dostáváš známku za to, jak jsi zvládl/a neočekávané změny v posledních letech. Jak vypadá tvůj „učitelský komentář“? „Někdy se zdálo, že bojuje proti větru, ale nakonec vždy našel způsob, jak jít dál.“
„Příliš se soustředil na to, co ztratil, a zapomněl, co všechno může získat.“
„Zůstal stát, dokud bouře nepřešla. To si zaslouží respekt.“
„Překvapil nás – kde jsme čekali ticho, přišel hlas.“
„Nezvolil sis nejlehčí cestu, ale šel po ní s otevřenýma očima.“

Kdybys měl vybrat jednu scénu z filmu jako metaforu pro svou vytrvalost, co by to bylo? Postava, která se v dešti opakovaně pokouší postavit spadnutý stan.
Někoho, kdo tiše sleduje, jak všechno padá, a pak vezme papír a tužku.
Běžec, který nevyhraje, ale dojde do cíle s vztyčenou hlavou.
Ten, kdo neodešel, když měl. A přesto to zvládl.
Postava, která nejprve zabloudí, aby objevila něco důležitého.

Jaký „předmět“ v životě by tě nejvíce vyčerpal a zároveň tě nejvíce naučil? Vztahy: zkoušky bez jasného zadání.
Sebedůvěra: stále nové učivo, žádná učebnice.
Čas: tiká i tehdy, když spíš.
Konflikty: učitel, který nezvýší hlas, ale poznamená každou chybu.
Změny: testy bez data a bez možnosti opakování.

Který „spolubojovník života“ by byl tvým největším rivalem? Perfekcionismus, co vždy ví všechno lépe.
Pochybnosti, které šeptají i v tichu.
Odkládání, co vždy přijde dříve než já.
Sebekritika, která si píše poznámky i během přestávky.
Očekávání ostatních – sedí v první lavici a stále se hlásí.

Tvoje „domácí úkol do života“ – jak by vypadal? Napsat dopis svému mladšímu já.
Vytvořit seznam věcí, které chci spíše cítit než mít.
Najít odvahu požádat o pomoc, když to nejvíc nechci.
Zavolat člověku, kterému jsem neodpustil/a.
Vyzkoušet něco, co mě vždy děsilo – i když jen symbolicky.

Kdyby ti měl někdo vystavit známku pravosti, jaký by byl důvod za ní? „Ukázal pravdu i tehdy, když se to nehodilo.“
„Raději zmlkl, než aby mluvil cizí slova.“
„Zvykl si vymlouvat se, ale pak ses naučil říkat ano.“
„Občas hrál roli, ale ne z lži – z opatrnosti.“
„Někdy chtěl zapadnout, ale nakonec se rozhodl vyčnívat.“

Jaké „písemky“ ti život nejčastěji zadával bez přípravy? Otázky, kde nešlo odpovědět slovy, jen činy.
Situace, ve kterých jsem si musel vybrat mezi sebou a ostatními.
Rozhodnutí, kde nebyla správná odpověď.
Zkoušky odvahy, které nikdo neviděl.
Momentky, které změnily směr, i když měly být bezvýznamné.

Jakou známku bys dal své schopnosti učit se z chyb? Dlouho odmítal učit se, ale pak pochopil – a zapamatoval si.
Poznamenal jsi každou chybu, ale jejich opakování trvalo.
Z chyb si dělal deník – ne všechny stránky však otevřel.
Zapomněl chybu, ale ne pocit, který vyvolala.
Učil se pozorováním ostatních, ale nejvíce skrze vlastní bolest.

Jaký předmět bys zvolil dobrovolně jako volitelný? Odvaha – pro začátečníky i pokročilé.
Pokoj – v teorii i v praxi.
Hranice – jak je postavit a udržet.
Naděje – v čase nedostatku.
Laskavost – i vůči sobě.

Který moment života bys zapsal jako největší „projektový seminář“? Situace, kdy jsi musel změnit sebe, ne okolnosti.
Rok, kdy jsi nevěděl, co děláš, ale dělal jsi to každý den.
Vztah, který tě zlomil a zároveň naučil milovat.
Rozhodnutí, které nikdo nechápal, ale ty jsi mu věřil.
Období, kdy jsi pochopil, že i pád může být start.