Přihlášení

Sebevědomí, vytrvalost, zvědavost: Léto jako trénink pro život

Představte si, že prázdninový výlet se pokazil hned na začátku. Jak reagujete? Zhluboka se nadechnu a hledám nové možnosti.
Nejdříve si zanadávám, potom to nechám plynout.
Snažím se najít někoho, kdo to vyřeší.
Zavřu se do sebe a čekám, až to přejde.
Beru to jako výzvu, kterou je třeba zvládnout.

V písku najdete starý deník. Co uděláte? Otevřu ho a hned začnu číst.
Zvážím, zda bych ho neměl vrátit majiteli.
Zamyslím se, kdo ho tam nechal – a proč.
Nechám ho tak, není to moje věc.
Vezmu si ho domů jako inspiraci na vlastní psaní.

Během letní aktivity se ostatní rozhodnou jít jiným směrem, než byste chtěli vy. Přizpůsobím se, nebude to konec světa.
Navrhnu kompromis, který by mohl vyhovovat všem.
Ustoupím, ale v duchu si to zapamatuji.
Trvám na svém a snažím se přesvědčit skupinu.
Rozdělím se – půjdu vlastní cestou.

Dostanete možnost naučit se něco úplně nového během dovolené. Jdu do toho – bez přemýšlení.
Nejprve zjišťuji, co to obnáší.
Rozmýšlím, jestli mi to přinese něco do budoucnosti.
Zajímá mě to, ale váhám, jestli na to mám.
Raději zůstanu u toho, co mi je známo.

Zapomněli jste důležitou věc na výlet a jste daleko od domova. Začnu hledat řešení v okolí.
Zavolám někomu, kdo by mohl pomoci.
Vynechám aktivitu a přizpůsobím plán.
Začnu přemýšlet, jak se to mohlo stát.
Povím si: co má být, to bude.

Seznámíte se s někým, kdo má úplně jiný pohled na život. Ptám se a poslouchám – fascinuje mě to.
Polemizuji, ale se zájmem.
Spíše si držím odstup – není mi to blízké.
Hledám společné body, kde se můžeme setkat.
Začnu porovnávat jeho život s mým.

Čelíte fyzicky náročné aktivitě, kterou jste si sami zvolili. Dokončím to, i kdybych měl lézt.
Sleduji, jak na tom jsou ostatní – a přizpůsobím tempo.
Převalue, jestli mi to za to stojí.
Vyhledám podporu a povzbuzení.
Soustředím se na každý malý krok.

Dostanete nečekanou pochvalu za něco, co jste dělali jen tak mimoděk. Zaskočí mě to, ale potěší.
Zlehčím to – nebylo to přece nic velkého.
Řeknu si – možná jsem přece jen v něčem dobrý.
Začnu přemýšlet, co si o mně vlastně lidé myslí.
Přijmu to s vděčností a jdu dál.

Během večerního ohně se začne hluboký rozhovor o osobních tématech. Započívám se, ale raději mlčím.
Podělím se, pokud se cítím v bezpečí.
Rozhovor jemně přesměruji na něco neutrálního.
Otevřeně mluvím o sobě – miluji takové chvíle.
Analyzuji, co ostatní říkají a co to o nich vypovídá.

Letní období se končí a vy bilancujete. Hledám, co mi přineslo nové poznání.
Vzpomínám na momenty, které mě překvapily.
Zvažuji, co bych mohl příště udělat jinak.
Cítím smutek, že to tak rychle uteklo.
Píšu si seznam, co jsem dokázal a co mě čeká.