Přihlášení

Čas vypnout – ale co, když to nevíme?

Představ si, že na hodinu ztratíš přístup k internetu i mobilu. Co se v tobě objeví jako první? Tiché potěšení – konečně nikdo nic nechce.
Nejistota – mám pocit, že něco zmeškám.
Pocit prázdnoty – jako bych ztratil(a) spojení se světem.
Úleva – mohu se konečně soustředit na sebe.
Nuda – okamžitě hledám náhradní aktivitu.

Ve snu kráčíš lesem a uslyšíš zurčící potok. Co uděláš? Sednu si k němu a nechám ho téct – jen tak.
Zamyslím se, jestli bych to mohl/mohla přeskočit.
V duchu si ho nafotím – ten obraz mě fascinuje.
Začnu plánovat, kam by mohl vést.
Nevěnuji mu pozornost – spěchám dál.

Jaký zvuk tě nejvíce uklidňuje? Praskání ohně.
Ticho za zavřenými dveřmi.
Zvuk kroků na chodníku.
Pulzující rytmus hudby.
Šum rozhovoru v kavárně.

Potkáš někoho, kdo se ptá, jak odpočíváš. Tvoje první myšlenka? Já a odpočinek? To je oxymóron.
Rád(a) si dám pauzu, ale až když všechno dokončím.
To závisí – někdy aktivně, někdy pasivně.
Nejraději se ztratím v činnosti, kde zapomenu na čas.
Nevím, kdy jsem naposledy opravdu odpočíval(a).

Dostaneš nečekaný volný den. Co tě napadne jako první? Seznam věcí, které musím dohnat.
Příležitost vypnout – konečně.
Závisí, jak se probudím.
Musím to využít efektivně.
Bojím se, že ho promrhám.

Když máš chvíli ticha a nic neděláš, co se děje v tvé hlavě? Myšlenky víří jako včely – nedokážu je zastavit.
Cítím se nepohodlně – rychle něco hledám.
Najednou slyším své vlastné potřeby.
Ticho mi připomíná, že jsem živý/á.
Začnu vymýšlet nové projekty.

Který obraz ti je nejbližší? Otevřená kniha na sluncem zalité verandě.
Prázdná čekárna bez hodinek.
Batoh připravený na výlet bez cíle.
Mapa s fixy a poznámkami.
Zrcadlo zahalené párou z koupele.

Když někdo řekne „relaxuj“, co si představíš? Ležím, ale myslím na povinnosti.
Odpočívám jen tehdy, když jsem si to zasloužil(a).
Nevím, co to přesně znamená.
Naplno se ponořím do momentu.
Vnímám každý nádech – aspoň na chvíli.

Která věta ti nejvíce zarezonuje? „Když nic neděláš, také děláš hodně.“
„Odpočinek je pro slabé.“
„Zastavit se je umění.“
„Kdo stojí, ten usne.“
„Ticho je nový luxus.“

Na konci dne máš pocit: Že jsem se nezastavil(a) – a přitom to nestačilo.
Že jsem se staral(a) o všechny, jen ne o sebe.
Že mi uteklo něco důležitého.
Že byl den plný, ale ne přeplněný.
Že je stále co řešit – i v noci.