Přihlášení

Nejsi líný. Možná jsi jen unavený.

Představ si, že máš vystoupit na horu. Jak vnímáš cestu před sebou? Zkoumám, kam mě zavede, i když přesně nevím, co mě čeká.
Čekám, až vítr trochu ustane – zatím si sednu.
Cítím tlak – někdo očekává, že to zvládnu bez zaváhání.
Krok za krokem, bez velkých plánů.
Chci se otočit zpět, ale vím, že jednou se tam stejně budu muset vydat.

Ráno se probudíš a zjistíš, že máš volný den. Co uděláš jako první? Zavřu oči a ještě chvilku jen tak dýchám.
Naplánuji si den – i odpočinek je potřeba řídit.
Chci někomu udělat radost – možná se s někým setkám.
Nevím, co dělat – chvíli jen bloudím po bytě.
Zalezu pod deku s knížkou nebo filmem.

Co ti připomíná slovo „výkon“? Silné světla, pot a potlesk.
Rovnoměrný rytmus – krok za krokem.
Tlak na hrudi – pocit, že nestačím.
Ticho, když všechno jde tak, jak má.
Zbytečné slovo – výkon nejsem já.

Kdo nebo co tě nejčastěji zpomalí? Moje vlastní myšlenky.
Lidé, kteří stále něco očekávají.
Tělo – někdy prostě nemohu dál.
Okolnosti, které nemohu ovlivnit.
Pochybnosti, zda to vůbec má smysl.

Jak se cítíš, když máš „nic nedělat“? Jak bych měl být někým jiným.
Ve svém světě – nic mi nechybí.
Nervózně – rychle si něco vymyslím.
Jak na okraji – nezapojuji se, ale pozoruji.
Zmateně – to „nic“ není tak prázdné, jak se zdá.

Představ si, že jsi v místnosti plné lidí, kteří tě obdivují. Co cítíš? Nádej, že se mi finally podařilo něco důležitého.
Potřebu rychle odejít – nechci být středem pozornosti.
Pochybnosti – co když mě jen neznají dost dobře?
Zodpovědnost – teď už nemohu selhat.
Únavu – nejsem si jistý, jestli to celé stálo za to.

Jaký typ prostředí ti dodává sílu? Tiché a přirozené – příroda, otevřený prostor.
Místo, kde se nespěchá a věci mají svůj čas.
Tam, kde mě nikdo nesleduje a nesoudí.
Dynamické a plné výzev – tehdy se probudím.
Kde se smím mýlit a něco nedokončit.

Co u tebe nejčastěji signalizuje, že něco není v pořádku? Tělo – jsem často nemocný nebo bez energie.
Ztráta chuti povídat si s lidmi.
Zapomenu, co mě kdysi bavilo.
Začnu odkládat i jednoduché věci.
Všechno jde „jak má“, ale já se necítím dobře.

Jak reaguješ, když jsi dlouho bez přestávky pod tlakem? Zmobilizuji se – ještě chvilku vydržím.
Zavírám se do sebe, jako uvnitř pevnosti.
Začnu hledat smysl – proč to vlastně dělám?
Pomalu vyhasínám, ale navoněk to není vidět.
Někdy mě to nakopne – jindy zlomí.

Který obraz ti nejvíce připomíná tvůj současný stav? Podzim – krásný, ale unavený.
Rozjetý vlak bez cíle.
Lampa, které pomalu dochází olej.
Semínko, co čeká na jaro.
Mramorová socha – pevná, ale bez pohybu.