Přihlášení

Nemusíš být připravený. Stačí být ochotný začít.

Představ si, že stojíš na okraji nového, neznámého lesa. Co uděláš? Zastavím se a čekám, až někdo přijde se mnou.
Vstoupím a budu pozorovat první stopy.
Obejdu ho a hledám jinou cestu.
Zavřu oči a udělám pár kroků vpřed.
Sednu si, než mě les nezačne volat sám.

Dostal jsi pozvánku na cestu, ale nevíš kam. Reaguješ: Nadšeně přijímám, vždyť se to dá otočit.
Ptám se, kdo ještě jde.
Zaváhám, ale hned to neodmítnu.
Potřebuji čas, abych si to představил.
Nevím proč, ale mám chuť říct ano.

Na pláži najdeš zavřenou truhlici. Klíč nikde. Odejdou, pokud tam není moje jméno.
Zkusím ji otevřít rukama nebo kamenem.
Sadnu si k ní a čekám, co mě napadne.
Volám na ostatní, ať se podíváme spolu.
Odnesu ji s sebou, možná ji otevřu později.

Při stole probíhá bouřlivá debata. Jsi pozvaný se připojit. Nejprve poslouchám, až potom se rozhodnu.
Zapajuji se, i když nemám všechny odpovědi.
Raději mlčím, dokud si nevyjasním vlastní postoj.
Hovořím, co cítím – i když to není promyšlené.
V duchu si dělám poznámky, možná se ozvu později.

Najednou máš den bez povinností. Jak ho začneš? Naplánuji si, co chci stihnout.
Následuji to, co cítím v daném momentu.
Rozmýšlím, co by ode mě chtěli druzí.
Dám si výzvu, která mě trochu děsí.
Začnu něčím, co odkládám už dlouho.

Před tebou jsou tři dveře: jistota, zvědavost, riziko. Volím zvědavost – něco mezi.
Sáhnu po jistotě, i když se tváří nudně.
Otevřu riziko, protože právě to potřebuji.
Čekám, až mi něco naznačí správné dveře.
Zkusím dveře, které jsou nejtišší.

Máš rozpracovaný sen, ale ještě není „hotový“. Ukážu ho světu tak, jak je.
Uložím ho, až bude dokonalý.
Hledám zpětnou vazbu od blízkých.
Zkouším ho přeměnit na něco jiného.
Dovolím si změnit cíl i cestu.

Ve městě se objeví nový prostor: neznámá zóna pro tvorbu. Podívám se, co dělají ostatní.
Jdu si jen sednout a nasávat atmosféru.
Začnu tvořit hned, co mě napadne.
Zjistím si pravidla, než se zapojím.
Nabídnu pomoc někomu, kdo již tvoří.

Něco se pokazilo a nedá se to opravit. Co uděláš? Zjistím, co jsem se naučil.
Hledám způsob, jak to nahradit.
Opakuji si, že příště budu připravený.
Už předem si odpouštím a jdu dál.
Nechám to tak, možná to čas udělá za mě.

Dostaneš nečekanou nabídku začít něco, co jsi nikdy nedělal. Ptám se: proč právě já?
Zvažuji, co mohu ztratit.
Zkouším si to představit v praxi.
Beru to jako výzvu – i když jsem nejistý.
Cítím, že něco mě k tomu volá.