Přihlášení

Sociální empatie

Představ si, že jsi v místnosti plné lidí, které neznáš. Jak se cítíš? Vnímám náladu místnosti a snažím se pochopit dynamiku.
Pozoruji a čekám, až si mě někdo všimne.
Rychle si najdu někoho, kdo vypadá, že je otevřený, a dám se s ním do řeči.
Soustředím se na to, abych nepůsobil/a divně.
V duchu si držím odstup, není to prostředí, kde se cítím pohodlně.

Co si všimneš jako první, když někdo ve tvém okolí mlčí během společné debaty? Jej výraz tváře – snažím se zjistit, jak se cítí.
Zvažuji, zda jim dám prostor, aby promluvili.
Nerěším to, každý má právo na svůj styl.
Zneistím a mám tendenci to zaplnit řečí.
Cítím se zodpovědný/á za atmosféru, takže reaguji podle potřeby.

Na ulici vidíš člověka, který se hádá do telefonu a vypadá rozrušeně. Co ti projde hlavou? Zajímalo by mě, co se děje – snažím se porozumět.
Rychle projdu kolem, nechci se zamotat.
Vnímám, že je naštvaný, ale nechci ho rušit.
Přemýšlím, jestli bych mohl nějak pomoci.
Cítím napětí, jako by se mě to dotýkalo osobně.

Během týmové práce někdo odmítne tvůj návrh. Jak obvykle reaguješ? Zamyslím se, zda to udělal z osobních důvodů nebo kvůli obsahu.
Povím si, že asi měl svůj důvod – ne každý vnímá věci stejně.
Začnu pochybovat, zda můj návrh byl dost dobrý.
Obrátím se na někoho jiného a ověřím si zpětnou vazbu.
Cítím potřebu to obhájit a vysvětlit svůj pohled.

Když někdo ve tvém okolí pláče, ale nic neříká, co uděláš? Jsem tiše, ale zůstávám nablízku, aby cítil, že není sám.
Zeptám se, zda mohu nějak pomoci.
Rád/rada bych pomohl, ale nevím jak reagovat.
Pociťuji silnou potřebu utěšit ho, i kdybych měl/a být dotěrný/á.
Nerád/nemám rád takovéto situace, vyhýbám se jim.

Jaký obraz se ti vybaví, když slyšíš slovo „blízkost“? Dvě osoby, které se navzájem vnímají i bez slov.
Objětí, které poskytuje klid.
Sdílení ticha bez napětí.
Něco, co si treba zasloužit a chránit.
Něco, co je pro mě osobně složité.

Představ si, že někdo z tvých blízkých se s tebou podělí o selhání. Jak reaguješ? Snažím se pochopit, co prožívá a zda potřebuje podporu.
Hledám slova, která by mu pomohla cítit se lépe.
Cítím potřebu nabídnout řešení nebo radu.
Myslím na to, jak bych se cítil/a na jeho místě.
Přepadne mě úzkost, nevím, co mám říct.

Když někdo nečekaně vybuchne hněvem, jak reaguješ? Zachovám klid a snažím se pochopit, co za tím je.
Ustoupím a nechám mu prostor.
Cítím, že musím situaci uklidnit, i když jsem překvapen/a.
Zamyslím se, jestli jsem něco neudělal/a špatně.
Cítím se ohrožený/á a mám chuť odejít.

Jak vnímáš lidi, kteří nedokážou rozpoznat náladu ostatních? Mají jiný způsob vnímání světa – neodsuzuji je.
Je to pro mě výzva, ale snažím se jim přiblížit.
Občas mi to vadí, zejména pokud se mě to dotýká.
Cítím frustraci, když chybí základní citlivost.
Snažím se to ignorovat, i když mi to není jedno.

Pokud bys měl vyjádřit soucit jedním obrazem, co by to bylo? Dlaň podaná člověku, který spadl.
Ticho při člověku, který potřebuje vyslechnout.
Spojené pohledy, které říkají více než slova.
Zrcadlo, ve kterém se vidí druhý takový, jaký doopravdy je.
Otevřená náruč, která přijímá bez podmínek.