Přihlášení

Analytické myšlení

Představ si, že vstoupíš do místnosti plné neznámých předmětů. Co uděláš jako první? Začnu si všímat vzory, opakování nebo anomálie.
Snažím se intuitivně odhadnout, na co slouží.
Zamerám se na jeden předmět a začnu ho důkladně zkoumat.
Počkám, až někdo něco udělá, abych pochopil kontext.
Nechám se vést náhodou – co mi první padne do oka, to prozkoumám.

Dostaneš protichůdné informace od dvou lidí, kterým důvěřuješ. Jak zareaguješ? Zanalyzuji detaily jejich výpovědí, hledám nesrovnalosti.
Zeptám se dalších lidí, abych získal širší obraz.
Pocitově se přikloním k tomu, kdo působí přesvědčivěji.
Spíše to nechám tak – pokud nevím rozhodnout, je to možná nepodstatné.
Zaměřím se na to, jaký vliv má daná informace na mě – ne na její pravdivost.

Jak přistupuješ k složitému rozhodnutí? Kreslím si možnosti, scénáře a jejich důsledky.
Poslouchám své vnitřní nastavení, i když nemám všechna data.
Ptám se na názor ostatních, porovnávám s vlastním.
Analyzuji jen to, co mohu ovlivnit – ostatní nechávám stranou.
Nechám si čas – často se mi řešení ukáže postupně.

Na stole jsou tři papíry se stejným textem, ale různě formátované. Co tě zaujme jako první? Rozdíly ve formátování – hledám systém nebo chyby.
Obsah – nezáleží na vzhledu.
Proč je stejný text třikrát – co tím chtěl někdo naznačit?
Porovnám je a pokusím se najít ten „nejlepší“.
Ignoruji to – možná to není pro mě.

Jak reaguješ, když se něco nevyvíjí podle plánu? Okamžitě hledám příčinu – co jsem přehlédl?
Snažím se přizpůsobit okolnostem.
Nepříjemně mě to rozhází – potřebuji chvilku.
Zhodnotím, zda má smysl pokračovat, nebo to celé změnit.
Ignoruji odchylky – věci se vždy nějak vyvinou.

Dostaneš zadání: „Najdi řešení problému, který ještě nikdo přesně nedefinoval.“ Jak začneš? Nejprve se snažím pochopit samotný problém – hledám vzorce nebo se opakující jevy.
Pustím se do brainstormingu – možná mě něco napadne.
Začnu hned jednat – v praxi se ukáže, co funguje.
Opýtám se ostatních, co si o tom myslí.
Zamýšlím se, proč ho nikdo nedefinoval – možná to není reálný problém.

Který typ knih nebo článků tě nejvíce přitahuje? Také, kde mohu hledat souvislosti, vzorce, logiku.
Příběhy plné emocí a vnitřních prožitků.
Praktické návody, které mohu hned vyzkoušet.
Analýzy a komentáře k aktuálnímu dění.
Kreativní úvahy, filozofické myšlenky, metafory.

Co pro tebe znamená „dobrá otázka“? Taková, která má více vrstev a nutí mě přemýšlet.
Taková, která vyvolá silnou emoci.
Taková, která vede k jasné odpovědi nebo řešení.
Taková, která otevírá dialog a pohled z více stran.
Taková, která zní jako výzva – chci na ni najít netradiční odpověď.

Říká se, že „čísla nelžou“. Jak to vnímáš? Věřím, že čísla jsou užitečným nástrojem – pokud víme, co měří.
Čísla bez kontextu mohou klamat více než slova.
Dávám přednost příběhům a zkušenostem před daty.
Pokud mám data, mohu se rozhodnout – jinak váhám.
Spíše se řídím intuicí než čísly.

Představ si, že děláš chybu v úkolu, který ostatní považují za jednoduchý. Co ti proběhne hlavou? Chci zjistit, kde přesně jsem udělal chybu – a proč.
Ptám se, co to o mně říká – cítím se zranitelně.
Beru to jako součást učení – nic se neděje.
Začnu pochybovat o tom, zda jsem na daný typ úloh vhodný.
Chci to zkusit znovu, ale jiným přístupem.