Přihlášení

Všímavost v praxi: Jak ji začít využívat každý den

Představ si, že se procházíš lesem a najednou ucítíš vůni, která ti něco připomíná. Co uděláš? Zastavím se a zhluboka se nadechnu, ať ten moment trvá déle.
V duchu se ptám, co mi to ta vůně chce připomenout.
Pokračuji dál, ale ten pocit si zapamatuji.
Snažím se vůni analyzovat – co to je, kde to vzniká.
Vůně mě vyruší – chci se jí zbavit a pokračovat.

Který obraz ti je nejblíže při slovu „pomalu“? Kapka rosy, která stéká po listu.
Starý člověk, který se nikam nehněte.
Tykající hodiny v tiché místnosti.
Zastavený film, který si mohu kdykoliv spustit.
Krok zpět před skokem vpřed.

Představ si, že máš na stole několik úloh. Jak začneš den? Otevřu okno, nadechnu se a chvíli nic nedělám.
Vytvořím si plán a určíme si priority.
Začnu tím, co mě nejvíc tíží.
Pustím se do čehokoli, abych se rozhýbal.
Zavřu oči a představuji si, že už je všechno hotové.

Co v tobě vyvolává pohled na hořící svíčku v temné místnosti? Uklidnění – vnímám jen plamen a svůj dech.
Touhu zastavit čas a být chvíli mimo svět.
Vzpomínku na něco osobního, co se nedá popsat.
Potřebuji pochopit, proč mě to tak přitahuje.
Nic konkrétního – jen pozoruji, jak se mění tvar světla.

Jaký vnitřní postoj bys přirovnal k dešti? Očištění – nechám věci plynout.
Ticho – déšť mi pomáhá naslouchat sobě.
Náladovost – každá kapka je jiná.
Změna – po dešti přichází něco nového.
Vnitřní neklid, který je mimo moji kontrolu.

Stojíš v řadě a čekáš déle, než jsi plánoval/a. Co se děje v tvé hlavě? Všímám si detaily kolem sebe – lidi, zvuky, myšlenky.
Zamyslím se, proč mě to rozčiluje.
Začnu si přehrávat věci, které ještě musím stihnout.
V duchu si připomenu, že to nezměním – jen čekám.
Zkontroluji mobil nebo si najdu rozptýlení.

Jaký předmět bys vybral jako symbol vlastní přítomnosti? Kámen z potoka – studený, pevný a přirozený.
List ve větru – pohyblivý, ale stále součástí celku.
Staré hodiny – připomínají mi plynutí času.
Deník – místo, kde se setkávám sám se sebou.
Zrcadlo – co vidím, to právě jsem.

Když ráno otevřeš oči, co je první věc, kterou si uvědomíš? Svetlo a pocit těla.
To, co mě čeká během dne.
To, co jsem včera nestihl/a.
Zvuk nebo myšlenka, která se objeví.
Že mám možnost nový den prožít jinak.

Představ si, že slyšíš písničku z minulosti. Co se stane? Zastavím se a nechám se jí unášet.
Promítnu si konkrétní zážitek, který s ní souvisí.
Přemýšlím, jak se změnil můj vkus, život, já.
Zaznamenám ji jako „zajímavou náhodu“.
Přepnu dál – raději se soustředím na přítomnost.

Jaký je tvůj vnitřní dialog, když něco nejde podle plánu? „Dobře, zastav se, nadechni se, podívejme se na to jinak.“
„To jsi mohl/a čekat – svět jde vždy jinak.“
„Nevadí, posunu to, co se dá.“
„Proč se to stále děje? Co jsem udělal/a špatně?“
„Neruš to teď, budeš chytřejší/í později.“