Přihlášení

Vědomé jedení: Proč jíst pomalu mění celý život

Představ si, že máš před sebou oblíbené jídlo a spoustu času. Jak se do něj pustíš? Pozoruji jeho vůni, barvy a chvíli ho jen vnímám.
Vychutnávám si první sousto, ale ostatní jím už automaticky.
Sežeru ho bez váhání, jednoduše si ho zasloužím.
Odkládám si ho – chci si to nejlepší nechat na později.
Jím, ale zároveň řeším myšlenkami něco jiného.

Jak reaguješ, když jídlo nevypadá tak, jak jsi očekával/a? Zajímá mě, jestli to bude chutnat, i když to nevypadá ideálně.
Jsem trochu zklamaný/á, ale sním to.
Nervózně si hledám něco jiného.
Povzdychnu si, ale akceptuji to jako součást života.
Začnu analyzovat, proč tomu tak je a zda se tomu dalo předejít.

Když jsi hladový/á, ale nemáš právě čas se v klidu najíst, co uděláš? Zastavím se aspoň na pár minut – jídlo si zaslouží pozornost.
Sním rychle, co je po ruce, a jdu dál.
Potlačím hlad a soustředím se na práci.
Jím při jiných činnostech.
Začnu být podrážděný/á a rozrušený/á.

Jak si pamatuješ poslední jídlo, které sis skutečně vychutnal/a? Pamatuji si vůni, atmosféru i chuť.
Pamatuji si, že to bylo fajn, ale detaily mi unikají.
Pamatuji si jen, že jsem se najedl/la.
Myslím, že to bylo při nějaké výjimečné příležitosti.
Nevím, jestli jsem si vůbec naposledy něco opravdu vychutnal/a.

Jak se cítíš po tom, co sníš příliš? Vnímám, že to moje tělo nechtělo, a učím se z toho.
Trochu mě to mrzí, ale stává se to.
Nic – jednoduše jsem měl/a chuť.
Jsem na sebe naštvaný/á nebo znechucený/á.
Uvědomím si to až později, když mi je těžko.

Co pro tebe znamená „opravdu se najíst“? Být přítomný/á, cítit chutě, být vděčný/á.
Nepřemýšlet a jen si dopřát, co tělo chce.
Nasytnit se rychle a efektivně.
Jíst bez vyrušování, bez stresu.
Společně s někým – jídlo má být sdíleno.

Co si myslíš o lidech, kteří jedí velmi pomalu? Obdivuji jejich schopnost vychutnat si jídlo.
Působí na mě trochu zvláštně.
Nerozumím, proč to tak komplikují.
Asi si více váží, co jedí.
Rozčiluje mě, když na ně musím čekat.

Jak často se přistihneš, že jsi snědl/a něco, aniž bys si to uvědomil/a? Velmi zřídka – snažím se být přítomný/á.
Sem-tam, zejména když jsem ve stresu.
Často – je to normální.
Až když je prázdný talíř, uvědomím si, že jsem jedl/a.
Záleží na tom, co to bylo – při dobrotách jsem pozornější/í.

Jaké jsou tvoje pocity při stole, kde se nemluví a všichni jedí potichu? Příjemné – mohu se soustředit.
Neobvyklé, ale v pořádku.
Trapné ticho, hledám něco, čím ho prolomím.
Užívám si klid.
Začnu vnímat sama/sam sebe mnohem intenzivněji.

Co si pro tebe symbolicky představuje talíř plný jídla? Důkaz péče, hojnosti a vděčnosti.
Úleva po náročném dni.
Výzvu – všechno to sníst.
Odměnu, kterou jsem si zasloužil/a.
Něco, co musím kontrolovat, abych to nepřeháněl/a.