Přihlášení

Jak ti deník a tvůrčí psaní pomohou objevit sebe.

Představ si, že píšeš deník o dni, který tě překvapil. Co by v zápisu pravděpodobně dominovalo? Zvláštní náhody a souvislosti, které jsem si předtím nevšiml.
Moje pocity a vnitřní prožívání situací.
Konkrétní činy a reakce ostatních lidí.
Věci, které jsem nestihl říct nebo udělat.
Otázky, které mi daný den vnukly a stále na ně hledám odpovědi.

Kdybych měl pojmenovat svůj deník jako knihu, jaký název bych mu dal? „Za zrcadlem běžných dnů“
„Pocitové mapy“
„Zápisky z přední linie“
„Tiché myšlenky nahlas“
„Otazníky života“

Který obraz ti nejvíce evokuje tvůj přístup k psaní? Otevřená brána do tajné zahrady.
Lampaš ve tmavé místnosti.
Mapa, která se mění při každém pohledu.
Zrcadlo v mlze.
Studna, do které házím slova jako kameny.

Jak reaguješ, když se při psaní objeví nepříjemná emoce nebo vzpomínka? Snažím se ji zachytit a porozumět jí.
Píšu rychleji, jako bych ji chtěl „vypisovat“ ven.
Přeskočím to a vrátím se k tomu později.
Analyzuji, co mi tím chce moje vnitro říct.
Vymažu to – nejsem připraven to řešit.

Co pro tebe znamená „autenticita“ v psaní? Odvahu pojmenovat věci bez masky.
Slova, která znějí jako můj vnitřní hlas.
Odhodlání ukázat i chyby a nejistoty.
Nehledět na to, co si o tom pomyslí jiní.
Zvědavost – zkoumat, co všechno se ve mně skrývá.

Který z těchto výroků ti nejvíce připomíná tvoje psaní? „Když píšu, spojuji tečky mezi událostmi.“
„Psaní je můj bezpečný prostor.“
„Někdy píšu, abych vůbec věděl, co cítím.“
„Psaní mi pomáhá neignorovat to důležité.“
„Je to jako mluvit sám se sebou, ale pravdivěji.“

Jak si představuješ ideální moment pro psaní? Tichá ráno, když všechno ještě spí.
Po intenzivním zážitku nebo rozhovoru.
Tehdy, když jsem sám se sebou v bezpečí.
Když se ve mně něco hýbe, i když nevím co.
Když mám potřebu se osvobodit od vnitřního tlaku.

Co si myslíš, že by ti tvoje zápisky odhalily po letech? Jak jsem rostl, aniž bych si to uvědomoval.
Co mi skutečně leželo na srdci.
Kde jsem se bál jít hlouběji.
Jak se měnilo mé vnímání sebe a světa.
Které vzorce chování jsem si opakoval dokola.

Jaký vztah máš k minulosti, když se k ní vracíš skrze psaní? Je to místo, kde hledám odpovědi.
Snažím se ji pochopit, ne přepisovat.
Často v ní najdu věci, které jsem přehlížel.
Vrací se jako tichý šepot, který občas zesílí.
Občas se tam ztratím – a pak najdu něco nového.

Co tě nejvíce překvapí, když se po čase vrátíš ke starému zápisu? Jak odvážně nebo zranitelně jsem psal.
Kolik věcí jsem už vyřešil.
Že některá témata se stále vracejí.
Jaké jiné byly moje pohledy před lety.
Že slova, která jsem tehdy napsal, mi dnes dávají ještě větší smysl.