Přihlášení

Jak si udržet důstojnost a autonomii ve stáří

Představte si, že ve pokročilém věku ztratíte možnost řídit auto. Co by byla vaše první reakce? Cítil/a bych se, jako by mi někdo vzal svobodu.
Bral/a bych to jako přirozený posun, ale hledal/a bych způsoby, jak si zachovat pohyb.
Měl/a bych pocit, že jsem na obtíž.
Zaměřil/a bych se na nové způsoby, jak být stále užitečný/á.
Pocítil/a bych úlevu – méně zodpovědnosti.

Jak byste reagovali, kdyby vám někdo začal pravidelně připomínat léky, které máte užívat? Vážil/a bych si jejich péče.
Znepokojilo by mě, že si myslí, že to nezvládám.
Požádal/a bych je, aby to nedělali – mám svůj systém.
Povzbuzovalo by mě to k tomu, abych se více soustředil/a na své zdraví.
Přijal/a bych to, ale jen od někoho, komu plně důvěřuji.

Představte si, že vám blízcí nabídnou, že se k vám přestěhují, aby vám pomohli. Jak se cítíte? Děkuji, ale obávám se, že bych ztratil/a soukromí.
S nadšením – rodina je pro mě všechno.
Rozpolcená – chci pomoc, ale i vlastní prostor.
Nesouhlasně – chci si poradit sám/sama, dokud mohu.
Cítil/a bych se kontrolovaný/á, ne podporovaný/á.

Který obraz vám je nejbližší při představě důstojného stárnutí? Starší člověk, který vede rozhovor s mladšími a inspiruje je.
Samostatný člověk v malém domě se zahrádkou.
Společné bydlení několika generací pod jednou střechou.
Člověk, který se věnuje svým vášním – psaní, hudbě, cestování.
Ticho, klid, kontemplace v přírodě.

Jak reagujete, když vám někdo chce s něčím pomoci, aniž byste ho o to požádali? Oceňuji to, ale v duchu si říkám „Zvládnu to sám/sama“.
Potěší mě to, je příjemné být vnímán/a.
Mám smíšené pocity – mezi vděčností a podrážděním.
Záleží, o koho jde.
Cítím se méněcenný/á, i když vím, že to myslí dobře.

Která představa vám nahání větší strach? Závislost na jiných lidech.
Zapomnění – že na mě zapomenou.
Fyzická bolest a omezení.
Samota, i když jsem obklopen/a lidmi.
Nemožnost vyjádřit svůj názor.

Jak byste zareagovali, kdyby vám někdo navrhl, že za vás vyřídí administrativu, kterou jste si vždy řešili sami? Bral/a bych to jako úlevu – některé věci jsou už příliš složité.
Určitě ne – je to má zodpovědnost.
Záviselo by to na tom, jak by mi to navrhli.
Ocenil/a bych to, ale chtěl/a bych být stále součástí rozhodování.
Přijal/a bych to, ale jen jako výjimečnou pomoc.

Které z následujících prostředí byste si vybrali pro poslední roky života? Malý domek někde na venkově.
Byt ve městě, kde mám přístup ke kultuře a službám.
Bývání s rodinou ve společné domácnosti.
Komunita aktivních seniorů se podobnými zájmy.
Místo, kde mohu sloužit ostatním – jako mentor, dobrovolník.

Pokud byste dostali možnost napsat dopis svému budoucímu staršímu já, co by v něm určitě zaznělo? „Nezapomeň, kým jsi.“
„Odpusť si více a méně se pozoruj.“
„Buď trpělivý/á – ne všechno musíš zvládat hned.“
„Nehanbi se požádat o pomoc, když to bude potřeba.“
„I v té době můžeš být někomu darem.“

Jaký druh vlivu byste chtěli mít na lidi ve vašem okolí i ve stáří? Být moudrým pozorovatelem, který nenápadně usměrňuje.
Být zdrojem pokoje a porozumění.
Být aktivním členem komunity, který posouvá věci.
Být připomínkou toho, že život je dar.
Být živým důkazem, že se dá žít důstojně až do konce.