Přihlášení

Remote práce bez stresu: Jak si udržet disciplínu a balans

Představ si, že máš před sebou celý pracovní den bez schůzek. Jak začneš? Půjdu si nejprve udělat kávu a v klidu si promyslím den.
Otevírám si email a začnu reagovat na nejpalčivější věci.
Zapíšu si 3 priority dne, které chci mít večer hotové.
Začnu s tím, co mě právě nejvíc baví, i když to není urgentní.
Pocítím úlevu – konečně den, kdy mohu zpomalit.

Něco tě vyruší během práce a vytrhne z koncentrace. Jak reaguješ? Vrátím se k práci, ale chvíli se nemohu dostat zpět.
Začnu řešit, co mě vyrušilo, a zapomenu, co jsem dělal předtím.
Napíšu si poznámku, kde jsem skončil, a pokračuji později.
Povím si, že je to znamení, že mám změnit činnost.
Zneistím – možná jsem i předtím dělal něco špatně.

Je pondělí a ty cítíš, že se ti nechce začít pracovat. Co uděláš? Přinutit se – pokud to teď neudělám, později to bude horší.
Dám si pomalý rozjezd – krátká procházka, káva, a pak začnu.
Otevřu úlohy a vyberu něco lehkého, co mě naladí na tempo.
Začnu tím, že si udělám plán a pustím hudbu.
Převedu to, co mě vlastně demotivuje – možná něco potřebuju změnit.

Po náročném dni máš ještě 3 nesplněné úkoly. Jak se rozhodneš? Potáhnu to – jinak budu mít výčitky.
Zvážím, které z nich mohu přesunout na zítřek.
Odložím všechno – po takové zátěži si zasloužím vypnout.
Udělal jsem jednu a ostatní si promyslím ráno s čistější hlavou.
Napíšu si reflexi – co mě dnes vyčerpalo více, než mělo?

Když pracuješ z domova, tvoje okolí... Mě často vyrušuje – těžko si držím hranice.
Respektuje můj prostor, pokud ho jasně vymezu.
Inspirováni jsem – mám rád, když je doma živo.
Je pro mě zdrojem stresu – někdy unikám do práce.
Je klidné – mám vlastní rytmus, který si tvořím.

Co tě nejčastěji dostane z „prokrastinačního režimu“ zpět do práce? Krátký impuls – například přesný časovač nebo výzva.
Uvědomění si důsledků, pokud nezačnu teď.
Změna prostředí – přesunu se jinam nebo si uklidím.
Kontakt s někým – zavolám kolegovi a naladím se.
Připomenutí smyslu – proč vlastně dělám, co dělám.

Jak vnímáš pojem „rovnováha mezi pracovním a osobním životem“? Jako ideál, ke kterému se snažím alespoň přiblížit.
Jako neustálý zápas – buď jedno, nebo druhé.
Jako něco, co je v mých rukou – záleží jen na nastavení.
Jako frázi – realita je složitější.
Jako prioritu – chráním si svůj čas velmi důsledně.

Co děláš, když máš pocit, že jsi „neefektivní“? Zosílím tlak – musím si dokázat, že na to mám.
Zastavím se a zamyslím, co nefunguje.
Začnu analyzovat své workflow a hledám úniky.
Dám si pauzu a počkám, až se energie vrátí.
Pochybuji o sobě – možná na tuto práci nemám.

Během práce si vzpomeneš na něco osobního, co tě emocionálně zasáhne. Zatlačím to – teď není čas na emoce.
Povím si, že po práci se k tomu vrátím.
Zamyslím se krátce, ale snažím se pokračovat v práci.
Zastavím se – někdy to musím nejprve zpracovat.
Vypíšu si to – myšlenky dostanu ven a pokračuji.

Jak se nejčastěji rozhoduješ, co budeš dělat jako první? Podle termínu a naléhavosti.
Podle toho, co mě nejvíce tíží na duši.
Podle energie – když mám chuť, jdu do těžšího.
Podle toho, co jsem si naplánoval den předtím.
Podle nálady – někdy si potřebuji den „naladit“.