Přihlášení

Kulturní empatie jako základ harmonických vztahů

Představ si, že tě kolega s úplně odlišným pohledem na svět pozval na oslavu svého svátku. Jak reaguješ? Zajímáš se o význam oslavy a těšíš se na něco nového.
Chceš být zdvořilý, tak jdeš, i když se necítíš komfortně.
Ptáš se, jestli tam budou lidé, které znáš.
Omluvíš se, protože ti to nesedí s tvými hodnotami.
Řekneš, že přijdeš, ale doufáš, že se to nakonec zruší.

V debatě někdo řekne názor, který je pro tvé uši šokující. Jak na to zareaguješ? Zamyslíš se, co ho mohlo k tomu vést.
Ihned cítíš potřebu to opravit.
Usměješ se a změníš téma.
Povíš si, že každý má právo na svůj názor, ale trochu tě to rozruší.
Zamrzneš a v duchu si třídíš, zda si ho máš zařadit jako „problémového“.

Kamarádka se zamiluje do někoho z kultury, kterou vnímáš jako vzdálenou. Co tě spontánně napadne? Zvědavost, jak se poznali a co je spojuje.
Obavy, jak to zvládnou prakticky.
Potřeba ji varovat, aby byla opatrná.
Mírné napětí, ale později to necháš být.
Nadšení, že láska překonává rozdíly.

Jak vnímáš, když někdo ve skupině mluví jazykem, kterému nerozumíš? Zajímá tě, co říká, i když mu nerozumíš.
Cítíš se vyloučený a nepohodlně.
Usměješ se, ale jdeš si za svým.
Začneš víc pozorovat neverbální řeč.
Rozmýšlíš, jestli by se neměl přizpůsobit většině.

Tvůj tým má čím dál více lidí z různých kultur. Jak na to reaguješ vnitřně? Vidíš to jako příležitost naučit se něco nového.
Máš pocit, že je potřeba stanovit pravidla, aby byl pořádek.
Nevíš, jestli se ještě stále cítíš být součástí.
Dáváš si pozor, co řekneš, abys se nikoho nedotkl.
Snažíš se být mostem mezi ostatními.

Představ si, že někdo poruší společenské pravidlo, které pro něj neplatí v jeho kultuře. Jak to vnímáš? Zajímá tě kontext – možná se z toho něco naučíš.
Povíš mu, že u nás se to dělá jinak.
Mlčky to pozoruješ a nevíš, zda zasáhnout.
Připomíná ti to, jak důležité jsou jasné hranice.
Myslíš si, že akceptování rozdílů buduje důvěru.

Na večeři někdo žertuje způsobem, který ti přijde necitlivý. Jak reaguješ? Zeptej se, co tím chtěl říct.
Zamrzneš a pozoruješ reakce ostatních.
Změníš téma, ať to neeskaluje.
Povíš mu otevřeně, že to bylo nevhodné.
Uchováš si to a později se k tomu vracíš v hlavě.

Jaký pocit v tobě vyvolává nečekaný dotyk od někoho z jiné kultury, kde je to běžné? Zaskočení, ale připomínáš si kulturní rozdíly.
Ihned ustoupíš a cítíš se narušený.
Usměješ se a snažíš se tomu porozumět.
Zamyslíš se, zda bys to měl vysvětlit.
Potřebuješ čas, abys se uvolnil.

Představ si, že jsi součástí diskuze o náboženství. Jak se v takové debatě cítíš? Otevřeně – rád posloucháš různé názory.
V pozoru – víš, že to může být výbušné téma.
Nervózně – raději bys se jí vyhnul.
Zvědavě – zkoumáši, proč lidé věří tomu, čemu věří.
Rezervovaný – máš svůj názor, který si necháváš pro sebe.

Jak vnímáš, když někdo potřebuje více času, aby pochopil tvé záměry nebo způsob komunikace? Buď trpělivý – každý má svůj rytmus.
Cítíš frustraci – proč to není jasné?
Snažíš se hledat nové způsoby, jak se vyjádřit.
Začneš zpochybňovat, zda si vůbec rozumíte.
Povíš si, že je to příležitost učit se vzájemně.