Přihlášení

Chůze jako nejjednodušší návyk pro zdraví

Představ si, že se procházíš sám/sama po lesní cestě, kterou jsi nikdy předtím neviděl/a. Co si pomyslíš? „Zajímá mě, kam to vede.“
„Mám raději cesty, které znám.“
„Doufám, že se neztratím.“
„Cítím se volný/á a svobodný/á.“
„Rád/rada bych někoho potkal/potkala.“

Před tebou je dlouhá procházka – není povinná, ale může ti něco přinést. Jak se rozhodneš? Jdu, i když nevím, co z toho bude.
Raději zůstanu tam, kde jsem.
Zvážím, jestli mám dost energie a času.
Potřebuji nejprve vědět, co mi to přesně dá.
Jdu, ale jen pokud půjde někdo se mnou.

Jak bys popsal/a svůj vztah k pohybu? Jako tanec – intuitivní a svobodný.
Jako povinnost, kterou je třeba splnit.
Jak cestu k pokoji.
Jako nástroj na kontrolu a disciplínu.
Jako zrcadlo toho, jak se cítím uvnitř.

Potkáš na procházce zvláštního člověka, který ti beze slov podá zrcadlo. Co uděláš? Podívám se a usměji se.
Zneistím – nevím, co tím myslí.
Vrať mi to zpět – nezajímá mě.
Zeptám se ho, proč mi ho dává.
Schovám si ho – možná později pochopím.

Tvé kroky se zpomalují. Co tě vede dál? Zvědavost – chci vědět, co je za rohem.
Zodpovědnost – už jsem se rozhodl/a jít.
Touha něco v sobě překonat.
Zvyk – takto kráčím každý den.
Pocit, že někdo mě sleduje nebo čeká.

Kdyby tvá chůze měla zvuk, jaký by byl? Tiché šustění v trávě.
Pravidelné klapání na kameni.
Chaotické dupání a obraty.
Rytmické bubnování – jako pochod.
Občasné ztišení a potom zase krok.

Co bys udělal/a, kdybys na procházce zabloudil/a? Vychutnal/a bych si neplánovanou cestu.
Začala bych hledat značky a orientaci.
Panikařil/a bych, chci zpět.
Zavolal/a bych někomu o pomoc.
Sedl/a bych si a počkal/a, až mě něco osloví.

Jak často si vědomě všimneš svého vlastního tempa? Vždy – je to pro mě důležitý rytmus.
Zřídka – jdu tak, jak jde den.
Jen když něco nesedí – bolest, únava.
Když jsem s někým – přizpůsobuji se.
Téměř nikdy – moje tělo jde samo.

Chůze po rovině, do kopce, z kopce – kde se cítíš nejvíce sám sebou? Na rovině – stabilita mi dává jistotu.
Do kopce – mám rád/rada výzvy.
Z kopce – miluji lehkost a rychlost.
V lese – když neřeším výšky, ale vůně a zvuky.
Nikde konkrétně – záleží na mém nitru.

Pokud bys měl/a zařadit chůzi mezi životní hodnoty, kam by patřila? K svobodě a samostatnosti.
K disciplíně a každodenní rutině.
K péči o tělo i mysl.
K úniku a odpočinku.
K spojení s přírodou a se sebou.