Přihlášení

Hudba a kreativita: Terapie pro tělo i mysl

Představ si, že se probudíš do dne, ve kterém hraje tvoje oblíbená hudba. Jak zareaguješ? Zastavím se a jen vnímám každý tón – jako by mě to uzemnilo.
Pustím se do pohybu – tělo se samo rozhýbe.
Začnu přemýšlet, co mi tím chce hudba říct.
Zkusím analyzovat, kdo ji mohl zvolit a proč.
Ignoruji ji – potřebuju si nejprve uspořádat den.

Který nástroj nejvíce vystihuje tvoji energii? Bicí – rytmus, energie, uvolnění napětí.
Klávesy – rovnováha mezi harmonií a střídmostí.
Housle – citlivost a schopnost dotknout se hloubky.
Saxofon – nepředvídatelnost a svůdná tvořivost.
Ticho – nepotřebuji zvuk, tvořím uvnitř.

Jaký obraz ti naskakuje, když slyšíš slovo „melodie“? Volně tekoucí řeka.
Někdo tančí se zavřenýma očima.
Vzpomínka z dětství, která není jasná, ale příjemná.
Zvláštní spirála, která se nikdy neopakuje stejně.
Přesně napsaná partitura bez chyb.

Představ si, že hudba v místnosti se změní na něco chaotického. Co uděláš? Nechám ji působit – možná něco ve mně potřebuje uvolnit.
Rychle hledám způsob, jak ji vypnout nebo změnit.
Započívám se – hledám vzory i v chaosu.
Začnu se cítit nervózní – potřebuji stabilitu.
Přizpůsobím se – je to jen další barva v paletě dne.

Kdybys mohl prožít den jako hudební žánr, který by to byl? Jazz – improvizuji, co přijde.
Klasika – miluji vrstvy a hlubší význam.
Ambient – potřebuji prostor a klid.
Rock – konám, bourám, stavím.
Minimal – méně je více, ale každý detail má smysl.

Jak reaguješ, když někdo zpívá falešně, ale s nadšením? Usměji se – vážím si odvahy a radosti.
Mírně mi to vadí, ale nekomentuji.
Započúvam se – možná tam něco zajímavého přece je.
Navrhuji jemně, že by mohl zkusit jiný tón.
Oceňuji emoci více než techniku.

Hudba, kterou nenávidíš, hraje na pozadí během tvé práce. Co uděláš? Izoluji se – soustředím se jen na sebe.
Pustím si vlastní sluchátka – potřebuji svůj rytmus.
Zkouším zjistit, co na ní ostatní slyší.
Snažím se vydržet – přizpůsobení je součástí života.
Nahlas navrhnu změnu – ať každý pracuje efektivně.

Představ si, že hudba dokáže léčit tvoje emoce. Která z těchto situací by to nejvíce potřebovala? Hněv, který se hromadí bez výbuchu.
Smutek, který si nosím se sebou roky.
Únava z lidí – potřebuji vlastní prostor.
Tlak na výkon – vždy musím zvládnout všechno.
Nesoulad mezi tím, co cítím a co říkám.

Když jsi tvořivě naladěný, jaký je tvůj nejčastější impuls? Vezmu si pero a začnu psát bez cíle.
Zaznamenám si to – možná to využiji později.
Začnu něco tvořit rukama – kresba, úprava věcí.
Vytvořím si prostor a čekám, co přijde.
Rozprávám se o tom s někým – potřebuju zrcadlo.

Kdybys mohl zanechat po sobě jen jeden zvuk, jaký by to byl? Šepot před spánkem.
Srdeční rytmus v tichu.
Smích dítěte v dálce.
Zvuk deště dopadajícího na plech.
Melodie, kterou si nikdo nepamatuje, ale něco v ní změnila.