Přihlášení

Souhlas a sdílení: Jak být zodpovědný na internetu

Představ si, že sdílíš článek na sociální síti, ale po chvíli zjistíš, že obsahuje nepravdivé informace. Jak reaguješ? Smažu ho bez vysvětlení, lidé si stejně nevšímají detailů.
Doplním opravu nebo omluvu, ať je vše jasné.
Nechám to tak – kdo chce, si ověří fakta.
Začnu zjišťovat, kdo to sdílel přede mnou, a upozorním je.
Cítím se nepříjemně, ale nevím, co bych měl udělat.

Známý ti pošle screenshot soukromé konverzace jiného člověka. Co uděláš? Zvědavě si ho přečtu a případně přeposílám dál.
Mrzí mě to, ale nechám to tak, vždyť se to děje často.
Řeknu známému, že to není v pořádku.
Pro jistotu si uložím screenshot – možná se mi jednou hodí.
Zamyslím se, jak bych se cítil, kdyby mi to někdo udělal.

Dostaneš nabídku anonymně ohodnotit kolegu v online dotazníku. Jak přistupuješ k odpovědím? Snažím se být upřímný, ale zároveň opatrný.
Využiji příležitost říct věci, které bych jinak nedokázal.
Odpovídám vlažně, nechci mít na nikoho vliv.
Hodnotím podle dojmu z posledního týdne.
Nejprve si promyslím, jak moje odpovědi ovlivní jeho situaci.

Vidíš video, kde někdo omylem sdílel citlivou informaci o sobě. Jaká je tvoje reakce? Rychle to přepošlu kamarádům, je to přece zábavné.
Soucitím, ale video si i tak pustím celé.
Nahlásím video, aby se nešířilo dál.
Zkontroluji, zda jsem sám něco podobného nesdílel.
Rozmýšlím, proč lidé dělají takové chyby – mě by se to nestalo.

Tvůj známý veřejně zveřejní status, ve kterém zmiňuje tebe, bez tvého souhlasu. Co uděláš? Pochválím mu status, i když mi to není úplně příjemné.
Požádám ho v soukromí, aby to smazal.
Ignoruji to, vždyť to není nic hrozného.
Zveřejním svou vlastní reakci, abych uvedl věci na pravou míru.
Cítím se podvedený a začnu se mu vyhýbat.

Dostaneš možnost anonymně zveřejnit svůj názor na citlivé společenské téma. Jak se rozhodneš? Nezveřejním nic – anonymita mi nepřijde fér.
Využiji anonymitu a řeknu věci naplno.
Napíšu názor smířlivě, ať nikoho neurazím.
Rozdělím názor na více pohledů, aby si každý našel to své.
Řeknu jen to, co bych řekl i pod svým jménem.

Jak se rozhoduješ, co sdílíš ze svého soukromí na internetu? Sdílím spontánně – pokud mě něco potěší, podělím se.
Přemýšlím, co si o tom budou myslet ostatní.
Sdílím jen to, co může někoho inspirovat nebo povzbudit.
Zveřejním, jen pokud si budu jistý, že mi to neublíží.
Upravuji věci tak, aby vypadaly lépe než ve skutečnosti.

Jak vnímáš fakt, že tvoje údaje mohou být sledovány a vyhodnocovány? Je mi to jedno, stejně nemám co skrývat.
Znepokojuje mě to, ale nevím, co s tím.
Vždy si kontroluji, jaká data sdílím a s kým.
Přijímám to jako součást dnešního světa.
Občas přemýšlím, že se z online prostoru stáhnu.

Při online průzkumu tě žádají o přístup k tvým kontaktům a fotkám. Jak reaguješ? Rychle to povolím, abych mohl pokračovat.
Zamítnu přístup, nechci nic sdílet.
Nejprve si přečtu podmínky, až potom se rozhodnu.
Povoluji přístup, ale jen dočasně.
Nechám si to otevřené a rozhodnu se později.

Kamarád sdílí na svém profilu fotky tvých dětí bez optání. Jak zareaguješ? Osobně mu řeknu, že mi to vadí.
Požádám ho, aby je smazal.
Nechám to tak, nechci narušit vztah.
Zamyslím se, jestli jsem mu někdy sám nedal ten dojem, že to může.
Zveřejním vlastní status, kde objasním svůj postoj k takovému sdílení.