Kritické čtení: Nástroj pro svobodné rozhodování

Představ si, že čteš článek, který silně odporuje tvému přesvědčení. Jak nejdříve reaguješ?

Zneistím se a hledám, co na tom může být pravda.
Nejdříve se mi tomu nechce věřit, ale čtu dál.
Ihned si v duchu vybavím protiargumenty.
Cítím odpor a přestávám číst.
Zaujme mě to – chci pochopit, jak autor uvažuje.

V textu je uvedena "studie", ale není uveden její zdroj. Co uděláš?

Zkusím si informaci ověřit jinde.
Zlehka zpochybním důvěryhodnost, ale čtu dál.
Ignoruji to – zajímá mě jen hlavní myšlenka.
Mám tendencií věřit, pokud tvrzení zní logicky.
Začnu být opatrný – manipulace se často skrývají právě tady.

Představ si, že autor textu používá silné emocionální výrazy. Jak to na tebe působí?

Začnu být obezřetnější.
Nevědomky se tím nechám ovlivnit.
Cítím, že jde o manipulaci a odrazuje mě to.
Vytváří to ve mně sympatii nebo odpor – podle tématu.
Soustředím se více na fakta než na tón.

Při čtení textu, který se tváří jako objektivní, ale cítíš z něj jemnou manipulaci. Co uděláš?

Analyzuji, v čem je ten pocit zakotvený.
Povím si, že každý má nějaký názor.
V duchu si vytvářím „proti-text“, jako bych s autorem diskutoval.
Přejdu text rychle a jdu dál.
Nadchnu se pro zjištění skrytého záměru.

Co pro tebe znamená věta „Názor experta je důležitější než osobní zkušenost“?

Závisí na kontextu – někdy ano, někdy ne.
Nesouhlasím – osobní zkušenost je pro mě základ.
Spíše souhlasím – odborníci vidí věci hlouběji.
Věta mě provokuje – zvažuji, kdo je expert a proč.
Zamyslím se, jak se tyto dva zdroje mohou doplňovat.

Pokud si nejsi jistý v nějakém tématu a objevíš článek s jasným postojem, jak se zachováš?

Vemu ho jako jednu možnost a hledám další.
Nechám se tím ovlivnit, aspoň na čas.
Všímám si, kdo článek napsal a pro koho.
Spíše cítím úlevu, že „někdo ví, co si myslí“.
Ukládám si článek, ale o názoru ještě nevím.

Pokud ti někdo řekne: „Jsi velmi vlivný člověk, proto bys měl sdílet jen prověřené věci.“ Co to v tobě vyvolá?

Zodpovědnost a chuť ověřovat si fakta důkladněji
Pochybnosti o tom, co už je „ověřeno“
Pocit manipulace – kdo rozhoduje, co je správné?
Motivaci být zdrojem jistoty pro ostatní
Rozdělení světa na „manipulátory“ a „zodpovědné“ vnímám jako problém.

Když narazíš na text, který má hodně lajků a pozitivních komentářů, ale něco ti na něm nesedí, jak reaguješ?

Zamýšlím se, zda může většina mít slepé místo.
Hledám kritické komentáře – někdo to určitě vnímal jinak.
Zpochybňuji své vnímání – možná jsem jen já „divný“.
Nerem – emoce většiny je často správná.
Přiznám si rozpor a nechám ho otevřený.

Autor textu přiznává na začátku chybu ve svém předchozím postoji. Jak na to reaguješ?

Získává si tím moji důvěru.
Zajímá mě, co ho k tomu vedlo.
Cítím sympatii a ochotu pokračovat ve čtení.
Beru to jako rétorický tah.
Začínám být obezřetný – možná chce něco prosadit.

Představ si, že ti někdo doporučí text, který ho „úplně změnil“. Jaká je tvoje reakce?

Jsem zvědavý, co na něm působilo tak silně.
Skepticky se připravím na přehnaná tvrzení.
Chci zjistit, co se mění v čtenáři, nejen v obsahu.
Začnu se více soustředit na jazyk, než na obsah.
Zamyslím se, jestli i já hledám takové „změnové“ texty.

Odeslat odpovědi