Růst po traumatu: Z nepřízně udělat příležitost

Představ si, že jsi se ocitl na místě, kde nikdo nemluví tvým jazykem. Co uděláš jako první?

Začnu pozorovat, jak se chovají ostatní.
Hledám někoho, kdo by mohl porozumět aspoň něčemu, co řeknu.
Zamatuji, ale pak se snažím něco vytvořit – například obrázek nebo gesto.
Sednu si bokem a čekám, až si někdo všimne, že tam jsem.
Pocítím vzrušení z neznámého a pustím se do objevování.

Pokud bys měl nazvat svou poslední těžkou životní situaci jako film, jak by se jmenoval?

„Ticho před bouřkou“
„Nečekaný zlom“
„Zrníčko písku v stroji“
„Zimní spánek“
„Zrozený z popela“

Co ti nejčastěji pomůže, když máš pocit, že ztrácíš kontrolu?

Zaměřit se na detail, který mohu ovlivnit.
Zavolat někomu, komu důvěřuji.
Tvořit – psát, kreslit, nebo něco uklízet.
Odstoupit a uzavřít se před světem na chvíli.
Přijmout, že ne všechno musí být pod kontrolou.

Jak si představuješ „vnitřní sílu“?

Pomalý, ale vytrvalý proud vody.
Zrcadlo, které nelže.
Strom s viditelnými jizvami po bouřkách.
Ticho, které umí naslouchat.
Světlo ve tmavé místnosti.

Co pro tebe nejvíce vystihuje slovo „obrat“?

Nečekané setkání, které všechno změní.
Rozhodnutí, které udělám potichu a sám.
Bod, ve kterém se musím pustit minulosti.
Chvíle, kdy si uvědomím, že už dál nemohu po staru.
Něco, co se děje až po pádu na dno.

Když se něco pokazí, jak nejčastěji zareaguješ?

Začnu hledat chybu v systému nebo okolí.
Zamyslím se, co to o mně říká.
Potřebuji chvíli být sám, než se s tím vyrovnám.
Vezmu si selhání jako lekci.
Zaměřím se na to, co se dá udělat hned teď.

Jaký obraz ti naskočí při slově „změna“?

Padající listy na podzim.
Rozbité zrcadlo, které někdo opatrně skládá.
Pomalé tání ledu.
Kniha, jejíž stránku někdo otočil bez dovolení.
Chodník, který se náhle větví.

Jak si představuješ, že vypadá „osobní růst“?

Návrat na místo, které kdysi bolelo – s klidem.
Nová schopnost říct „ne“.
Změna v tom, co mě těší.
Menší strach z toho, co přijde.
Odvaha být zranitelný.

Co nejvíce ovlivní, zda se z krize poučíš?

Čas, který si dám.
Lidé, které mám kolem sebe.
To, zda se umím podívat na věci jinak.
Moje přání udělat změnu.
Schopnost přiznat si pravdu.

Kdybych mohl napsat vzkaz svému minulému „já“ z období, kdy jsem prožíval bolest, co bych napsal?

„Nezblázněte se z toho – i to přejde.“
„Není ostuda cítit se slabý.“
„Z této bolesti jednou vznikne něco cenného.“
„Nehledej smysl hned, jen dýchej.“
„Všechno, co teď cítíš, jednou použiješ jako sílu.“

Odeslat odpovědi