Přihlášení

Proč důvěřovat svým dětem více a starat se o ně méně.

Proč důvěřovat svým dětem více a starat se o ně méně.

Proč více důvěřovat a méně kontrolovat? Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší – ochranu, lásku a bezpečí. Každý z nás však má také tendenci zasahovat tam, kde by mělo mít dítě prostor růst samostatně.

Tenhle modul se zaměřuje na uvědomění si rozdílu mezi péčí a nadměrnou kontrolou. Pomáhá rodičům rozpoznat situace, kde důvěra podporuje samostatnost a odpovědnost dítěte.

Zdravé hranice – naučíte se, kde končí ochrana a začíná bránění v růstu.
Důvěra jako nástroj – pochopíte, proč důvěra posiluje vztah a samostatnost.
Samostatnost dětí – zjistíte, jak děti přirozeně přebírají odpovědnost, když mají prostor.
Vnitřní rovnováha rodiče – získáte jistotu, že méně zasahování neznamená méně lásky.
Praktické situace – osvojíte si konkrétní příklady, jak komunikovat s důvěrou a úctou.

Jste připraveni vytvořit prostor, ve kterém může vaše dítě růst? Vyberte si tento modul a posuňte váš vztah na novou úroveň.

Představ si, že tvoje dítě chce postavit hrad z písku a ty víš, že se zhroutí. Co uděláš? Podám mu kbelík a lopatku a tiše sleduji.
Začnu mu radit, kde má začít, aby to vydrželo.
Pomohu mu, ať to vypadá dobře – bude mít radost.
Zastavím ho, dokud nepochopí, jak to má udělat správně.
Zamyslím se, jestli to není ztráta času, když to stejně spadne.

Který z těchto obrazů ti je nejbližší? Dítě v dešti, tančící bez deštníku.
Myslitel, sledující svět za oknem.
Rodič držící dítě za ruku v rušném městě.
Létající drak bez šňůry.
Zamčená truhla s pokladem.

Tvoje dítě ti neříká pravdu. Co cítíš jako první? Zvědavost – proč to udělalo?
Znepokojení – něco jsem asi zanedbal/a.
Hněv – lež je nepřijatelné.
Zklamání – myslel/a jsem, že máme důvěru.
Chlad – není to nic nového.

Které slovo nejvíce vystihuje tvou představu ideálního rodiče? Zahradník.
Navigátor.
Architekt.
Strážce.
Zrcadlo.

Představ si, že tvoje dítě ti řekne: „Nech mě, vím to udělat sám.“ Tvoje reakce? Úsměv – přesně toto jsem chtěl/a slyšet.
Pochybnost – opravdu to zvládne?
Ticho – nevím, jak se mám cítit.
Odpor – ještě není připraveno.
Pýcha – má odvahu, to se mi líbí.

V jakém prostoru bys nechal své dítě objevovat svět samo? V knihovně plné tajemství.
Na louce s vysokou trávou.
Ve městě, kde nikoho nezná.
V dětském pokoji s otevřeným oknem.
V digitálním světě bez dozoru.

Jak bys reagoval/a, kdyby tvoje dítě udělalo tu samou chybu třikrát za sebou? Zamyslím se, co z toho asi potřebuje pochopit.
Vysvětlím mu to jinak – možná tak to pochopí.
Zasáhnout – už stačilo pokusů.
Dám mu čas – možná si sám přijde na to, proč.
Začnu se bát, že něco není v pořádku.

Co ti nejvíce vadilo na tvých rodičích, když jsi byl/a dítě? Nedostatek důvěry.
Přílišná ochrana.
Přísná pravidla.
Nezájem o moje pocity.
To, že mě stále porovnávali.

Kdybych byl stromem, jaký vztah bych měl ke svým plodům? Ať rostou, kde chtějí – vítr je zanese.
Chci je vidět, jak padají blízko mě.
Každý plod má svůj čas – netrhám předčasně.
Některé bych raději nenechal dozrát.
O všech vím – každému sleduji vývoj.

Kdyby tvoje dítě selhalo veřejně, co bys udělal/a jako první? Objal/a ho a nechal/a ho prožít si to.
Začal/a hledat, co se pokazilo.
Hned bych ho bránil/a před světem.
Dovolila/bych mu ticho – bez otázek.
Cítil/a bych hanbu a potřebu to napravit.